Ztráta všeho a všech

Narodit se a brzy poté se stát někým, kdo všechny nenávratně ztratil. Zároveň má postavení ale toho, na koho si všichni ukazují prstem a dívají se na něj skrz prsty. Jak lze proti té osudové nespravedlnosti bojovat? A jde to vůbec

Soubor několika příběhů žen, které – ačkoliv pocházejí z různých rodin po celé Evropě – jsou si mnohonásobně podobné. Jejich životy jsou totiž spojeny s krutostí první poloviny 20. století, během níž museli dát všanc úplně každičkou drobnost jejich života. Ale měli oproti jiným velkou výhodu. Přežili a mohou vyprávět to, co zažili.

O holocaustu toho bylo napsáno opravdu hodně a ne vše se dá prezentovat neustále. Ze začátku jsem si říkal, že už nepůjdu do ničeho takového, protože tohle téma moc dobře znám a myslel jsem si, že mě snad nemůže nic překvapit. Také to tak zprvu vypadalo, ale nakonec jsem rád, že jsem si knihu přečetl.

Chvílemi se ocitáte v centru dění, jindy jde jen o suchý popis toho, co se v minulosti stalo. Moc se mi líbilo, že oproti jiným knihám se právě zde dozvídáme, jaké to bylo po druhé světové válce, jestli se život těchto žen změnil k lepšímu či nikoliv. Zároveň je zde naznačen silný potenciál komercionalizace tohoto tématu, což je bohužel dodnes vidět, když někteří pouze tuto skutečnosti využijí pro svůj prospěch. Jak smutné!

*

Zkušenost skrývání si s sebou Carla v té či oné podobě nesla celý život. Udělala, jak sama říká, „všechny normální věci“ – střední školu, bakalářské a magisterské studium –, svět už ale nikdy nevnímala jako bezpečné místo. Žila v neustálém pohotovostním režimu, věčně na pozoru před nejčernějšími scénáři – zvláště těmi, které se týkaly jejich dětí.

…

Carla a Ed svoje válečné zkušenosti brali jako oddělitelné kapitoly, které se od zbytku jejich životních příběhů dají odpojit stejně snadno jako jednotlivé vagony od vlakové soupravy. I když v průběhu let při svých cestách do Nizozemska několikrát navštívili van Geenenovy, vzdálená minulost – její matka o ní mluvila zásadně jako o „Hitlerových časech“ – do jejich rozhovorů vstoupila málokdy.

*

Sympatické na této knize je, že není jen o smutku a tragédii, ale také o tom, jak se mohou sejít společně ti, kteří něco krutého zažili. Chtějí na to ve skrytu duše zapomenout, ale zároveň vědí, že nesmí. Jde tu totiž o jejich přežití, proto jsou neustále v pozoru. Co kdyby se zase náhodou stalo něco podobného a nějaká „rasa“ si usmyslela, že je jen ona tou jedinou vyvolenou…A to se snad ještě – nebo raději vůbec – nestane.

Název knihy: Děti, které přežily (Such Good Girls)

Autor: R. D. Rosen (http://rdrosen.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: srpen 2016