To byla poslední kapka

Trpět za naše blízké, to by si každý někdy přál. Ulehčit jim od toho, co je zrovna trápí a tíží, aby mohli žít tak, jak si vždycky přáli. Jenže o tom život není. Pro každého připravil svůj úděl, ať už těžší nebo snazší.

Thomas nemůže snést pomyšlení na to, že někteří z jeho přátel nejsou imunní proti epidemii, která ničí celé lidstvo. Neexistuje ale stále vakcína, která by je vyléčila od šílenosti, jež je postihuje. Možná bude právě jen on tím posledním klíčem, který vše dovede do zdárného konce. Jenže komu lze v této době věřit.

Někteří uposlechnou ZLOSINa a nechají si vrátit vzpomínky, které mu také scházejí z doby předtím vším, aby prý pochopili to, co se tu děje. Thomas však odmítne a podaří se mu utéct i se skupinou přátel pryč. Jenže být imunní ve světě nakažených není zrovna příjemná věc, a když je navíc donucen udělat to, o čem se mu nesnilo ani v jeho nejhorší noční můře, vrací se zpět do Denveru a rozhodne se konat.

Jak nakonec vše dopadne? Sestaví se za pomoci Thomase konečná mapa vakcíny? Postaví se proti sobě přátelé? A kam to lidstvo dovede?

*

„Ne!“ zařval Thomas. „Ne!“ Kroutil se a mlátil kolem sebe rukama, zuřivě se s nimi pral. Ale ukázalo se, že čtyři jsou příliš. Nějakým způsobem se to vyvinulo tak, že každý pevně držel jednu z jeho končetin. Zvedli ho z podlahy a odnesli ho z kuchyně do krátké chodby. Thomas celou dobu kopal a svíjel se. Srazil ze zdí několik zarámovaných obrázků. Jejich průchod chodbou provázel zvuk tříštěného skla.

Thomas zařval, pak ještě jednou, znovu a znovu. Už neměl víc vůle, aby se vnitřním silám bránil – s Minhem a ostatními zápasilo celé jeho tělo; říkal to, co ZLOSIN chtěl, aby řekl. Vzdal to.

„Sem!“ překřičel ho Hans.

…

Thomasův trup se znovu vyklenul vzhůru. „Nemůžu vám…dovolit to udělat!“ Nikdy v životě takové zoufalství necítil.

„Držte ho pořádně, sakra!“ zakřičel Hans.

Brende se nějak podařilo znovu mu chytit ruku. Zapřela se do ní horní polovinou svého těla.

Thomas ucítil na noze ostré bodnutí. Bylo zvláštní se něčemu tak zuřivě bránit a současně tak moc chtít, aby se to stalo.

Když ho začala obestírat tma a jeho tělo znehybnělo, konečně nad sebou získal vládu. V úplně poslední sekundě řekl: „Nenávidím ty frasáky.“ A pak ztratil vědomí.

*

Jsem mile překvapen, že jsme na konec série nemuseli čekat tak dlouho. Rok je přiměřená doba, která přinesla zakončení příběhu o nemoci, která postihla lidstvo. Musím uznat, že trilogie byla zakončena důstojně, i když ani třetí díl nepřekonal kvalitu prvního dílu. Ten je pro mě naprostý top! ;) Letos v září bychom se měli dočkat filmového zpracování druhého dílu a ten třetí přijde do kin až v roce 2017. Alespoň se na dlouho nemusíme loučit s hrdiny Dashnerova příběhu.

Název knihy: Labyrint 3: Vražedná léčba (The Dead Cure)

Autor: James Dashner (http://dashnerarmy.com/)

Nakladatelství: Yoli (http://www.yoli.cz/)

Vydáno: červenec 2015