Štěstí se dávkuje po kapkách

Chápu, že je třeba, abychom zažívali životní nesnáze, protože jinak si nebudeme nikdy dostatečně vážit toho, co máme. Ale někdy je to pro jednoho člověka až přespříliš, když padá jen a jen ke dnu. Dá se to vydržet bez újmy?

V sedmi povídkách se díky autorovi noříme do myslí několika odlišných postav, které ve svém životě mnoho štěstí nepocítili. A pokud ano, netrvalo dlouho. Všichni zažili nebo stále zažívají určitou ztrátu, která je vrhla na opačný pól jejich osobnosti a života. Stálo je to naprosto všechno, co za svůj život budovali. Mohou za to sami anebo někdo, na koho nemůžou?

Vykreslit pozadí i nitro umí bravurně. Nápad s možností ukládání myšlenek pro ty, jejichž paměť mizí do nenávratna, byla vítanou záležitostí možné budoucnosti v titulním příběhu se stejnojmenným názvem knihy. Škoda jen, že někteří hrdinové nedostali širší prostor nebo že Anthony nedokázal propojit jednotlivé „kapitoly“ do sebe navzájem. Kniha by tak dostala ještě komplexnější rozměr, než má nyní.

*

Zhasínám lampičku a nevidím nic než černou tmu. Něco klepe do stropu. Smolík funí u paty mojí postele. Ve třech taškách srovnaných u stěny je můj veškerý majetek.

Připadám vám pomatená? Ztracená? Možná jsem. Šeptám: Milý bože, prosím dohlížej na mámu v nebi a na tátu v nebi a na mě v Litvě. A dohlížej prosím taky na Smolíka. A na dědu Z.

Pak cítím, že na mě jde Velký smutek, jako by se mi do prsou zabodla lesklá a ostrá sekera. Jediný způsob, jak to přežít, je zůstat ležet naprosto bez hnutí, a tak místo toho, abych šeptala Drahý bože, jaks mi to mohl udělat?, šeptám jenom amen,…

*

Krátké příběhy v jedné knize mají mnoho výhod, které čtenáře přitáhnou k tomu, aby si něco takového vzali a přečetli. Nejsem pravidelným čtenářem takových to děl a ani netrpím tak často nedostatkem času, přesto se Anthonymu Doerrovi podařilo napsat dobrou knihu, která obsahuje několik povídek, které spolu nemají zdánlivě nic společného. Až na téma. Osobně si přesto myslím, že by se raději měl držet jen jednoho či dvou ucelených životních osudů, které umí lépe promyslet a dohnat do zdárného konce. Na podzim letošního roku bychom se měli dočkat překladu jeho další knihy, tentokrát se bude jednat o Sběratele mušlí. Chyťte i Vy nějakou vzpomínku a vplujte do jejího kouzla, ať pochopíte, o čem Doerr napsal.

Název knihy: Zeď vzpomínek (Memory Wall)Autor: Anthony Doerr (http://www.anthonydoerr.com/)Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)Vydáno: březen 2016