Poslouchat se někdy nevyplácí

Není třeba jen budovat vojenské koalice na dvou pólech, předhánět se ve zbrojení, v ekonomické pomoci svým partnerům, v technické vyspělosti či ve sportovních kláních mezi Západem a Východem.

Šachová partie je opravdu dobře rozehrána. Oči všech obyvatel našeho světa i vrcholových státníků totiž sledují souboj mezi americkým šachistou Bobby Fischerem a jeho sovětským rivalem Borisem Spasským o titul mistra světa. Studená válka ale dorazila i sem, do islandského Reykjavíku.

„Je jednodušší věřit v Boha, když víme, že neexistuje.“

Vyšetřující detektiv Marian Briem a jeho kolega Albert však řeší jiný problém. Někdo chladnokrevně v kině na Hafnarbió podřízl duševně zaostalejšího chlapce. Nikdo netuší, kdo by to mohl udělat a proč. Mezi podezřelými, kteří se na filmu o páté byli podívat, je – i mimo známého meteorologa – bezdomovec, opilec i muchlující se tajná dvojice.

Oplatky se nepečou. Tajnosti na kazetovém pásku. Pohled z minulosti. Figurka správného krále. S pravdou se musí nakonec vždycky ven, i když může třeba zabolet.

*

Ragnarovo tělo bylo vydáno k pitvě a převezeno do márnice na Barónsstígur. Tam leželo pod bílou plachtou na studeném ocelovém stole, když dorazili Albert a Marian s rodiči. Soudní lékař, celý v bílém, podal všem ruku, pak přešel k pitevnímu stolu a sundal plachtu z obličeje chlapce, který měl na sobě pořád ještě všechno, v čem odešel z domu.

Žena si rukou zakryla ústa, jako by chtěla potlačit výkřik, který se jí dral z hrdla. Muž bez hnutí zíral na synovu tvář. Potom přikývl.

„Je to Ragnar,“ řekl. „Je to náš Ragnar.“

V jediném okamžiku jim oběma zhasla poslední jiskřička naděje, že by se snad mohlo jednat o nedorozumění, o nějakou hloupou poplašnou zprávu, a že všechno bude zase jako dřív.

…

Během plavby na Island se Marianovi dvě noci po sobě zdál stejný sen, pokaždé se z něho probudil celý rozrušený:

Jasná obloha byla plná hvězd a nad fjordem spočíval lehký opar, když v tom se otevřely dveře a malé nožky vycupitaly ven, kolem lehátkové haly, přes louku dolů k moři. Vstoupily do strašlivě studené vody a proud je odnesl ven na moře, kde malé mořské víly vítají duše nešťastných a smutných a odnášejí je do hlubin.

*

Pro mě to bylo již třetí setkání s islandským spisovatelem Indridasonem, které se pro tentokrát znovu vydařilo. Není třeba používat ani mnoho expresivních slov, napětí pomocí dialogů a ani popis prostředí. V jednoduchosti je opravdu síla. Stačí běžná zápletka, k tomu zahraniční problémy a severský chlad a vše vyústí v zajímavý příběh, který se čte jedním dechem. Alespoň něčím se dá zchladit v tomto letním počasí.

Název knihy: Duel (Einvígid)

Autor: Arnaldur Indridason

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: červenec 2015