Pomozte mi, prosím

Utíkám, a přesto vlastně nevím pořádně kam. Chci žít, ale ne tam, kde se necítím být doma a je nebezpečno. Proč po mně jdou, když jsem nic neudělal? Je snad hřích, snažit se o to, být šťastný někde jinde?

Marek Šindelka nastolil zásadní otázky, na které většina médií a obyvatel České republiky odpoví jasně, a to negativně. Nemají rádi nic nového, něco z venku, v čem se nevyznají, a proto to raději hned na začátku odsoudí, aniž by se pokusili to pochopit. Ať se přece přizpůsobí oni, když tu chtějí žít.

Únava materiálu získala Magnesiu Literu a domnívám se, že po právu. V člověku dokázala vyvolat takové emoce, které vzbudí vždycky rozpor, i když se snaží spíš o to, aby prosazovala ten jiný. Prostřednictvím barvitého jazyka a výborné stylistické práce, ve které nenajdete mnoho přímé řeči, se dozvídáte příběh dvou bratrů, kteří utíkají před situací někde na východě.

Na knize je velmi pozitivní to, že se nedozvíte mnoho bližších informací o hlavních postavách, ale vnitřně tušíte, odkud vítr tak nějak vane. Ta nevědomost tomu dodává určitou kapku tajemnosti a hlavně to zapadá do děje, který prostě nechce zastavit. A když už dojde ke konečnému vyústění, řeknete si: „Myslíte to opravdu vážně?!“

*

Za temenem hlavy mu řval motor. Pohyb pístů ve válcích, opojná vůně spalované nafty. Potil se. Velmi rychle začalo být strašné horko. Přicházelo ze všech stran. Amir odhadoval, že se do kapoty opírá slunce. Venku byl svět, svítilo tam slunce. Přišlo mu to neuvěřitelné. Podle plánu se tedy během dvou hodin nalodí. Vjedou do útrob mohutného trajektu. Amir tu loďku kdysi viděl. Padací vrata na zádi trajektu se zavřou a celý kolos se dá do pohybu. Nad lodí se jako zrnka prachu, jako smetí na nebi vznášejí hejna mořských ptáků. Lidé vyjdou na palubu a nechají si do tváře vanout slaný vzduch. Ale oni zůstanou po celou plavbu v podpalubí. Oceán, v něm loď, v ní auto, v něm motor, v něm člověk, v něm srdce, v něm… Celkem nějakých patnáct hodin. Už teď byl na pokraji sil.

*

Ačkoliv je dílo poměrně kratší délky, obávám se, že i tak vyvolalo na veřejnosti velkou vlnu nevole. Obávám se toho, že bohužel nesplnilo původní záměr a lidé nezměnili pohled na tuto problematiku. Což je velká škoda, protože kniha se čte jedním dechem, a chvílemi se snaží o to, aby přivedla objektivní pohled na migrační téma. Velice dobře se s některými úryvky pracuje i ve výuce, což mohu z vlastní zkušenosti doporučit.

Název knihy: Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka

Nakladatelství: Nakladatelství Odeon

Vydáno: listopad 2016