Často nejednáme tak, jak to doopravdy cítíme. Držíme své city na uzdě, bojíme se následků, které by mohly přijít, kdybychom morální zákony zpřetrhaly a jednali tak, jak nám radí naše srdce. Ano, mozek je řídící jednotkou člověka, ale tlukoucí rubínový poklad levé strany těla by měl mít občas podstatnější roli. Právě oči vyjadřují skutečné city a odraz naší duše, proto nikdy neklamou.
Posedlý očima byl i tzv. Sběratel očí, jehož pravé jméno zní Frank Lahmann. Ten odstraňoval levé oko, které pak sloužilo jako jeho suvenýr. Zabil také manželku policejního reportéra Alexandra Zorbacha. Ten nyní postrádá svého syna Juliana, jež byl právě Lahmannem unesen. Dostává nabídku, že když si vystřelí levé oko, bude Julian propuštěn. A tak Alexander bere pistoli do ruky.
„Světlo je život. Tma je smrt.“
Kdekdo je zdrcen odchodem Alexandra, nejvíce však slepá fyzioterapeutka a kamarádka Alina Gregorievová. Ta je brzy poté povolána k podobnému případu, který má co do činění právě s „novým“ sběratelem očí. Měl by jím být jeden z nejlepších očních chirurgů, Zarin Suker, po jehož čase dovolené jsou nalezeny oběti s odebranými víčky a se znásilněním tělem. Mohl by být on tím pravým strůjcem zla?
Na pomoci k odhalení vraha by mohla jediná živoucí svědkyně Tamara, která se potýká s narušenou duší. Navíc přichází alkoholička Johanna Stromová, jež tvrdí, že její dcera Nicole zmizela a že právě ona je vězněna vrahem. Je to opravdu možné? Existuje snad tým vrahů, kteří mají úchylku na oční bulvy? Dozví se vyšetřovatelé také skutečnou identitu pomocnice Iris?
*
„Žijeme v hrozném světě, viďte?“
Teď byl Suker za ní.
„To je pravda. Žijeme ve světě, kde musejí pouštět psychopaty na svobodu, protože si odklízejí z cesty korunní svědky.“
…
Ležela nahá na všeovládající tmě a cítila, jak jí chlad stoupí po nohou vzhůru. Chodidla měla otupělá. Aspoň že už neměla víčka roztažená kovovými svorkami. Suker je odstranil, potom co jí důkladně vyšetřil oči a na závěr jí do nich nakapal pálivý roztok.
Alina si nikdy nepřipadala tak strašně sama jako v tento okamžik, i když věděla, že není jedinou osobou v místnosti.
„Kdo jsi?“ uslyšela hlas mladé ženy, kterou vzbudila krátce předtím, než je Suker ponechal obě na neurčitou dobu o samotě a poznamenal k tomu: Dávám teď dámám příležitost, aby si mohly popovídat, než začne operace.
…
Držel ji od sebe jako páchnoucí pytel s odpadem, když ho nese do popelnice. Na přední straně stálo velkými písmeny Udělej si taky někdy dovolenou.
„Víte vůbec, co tady provádím?“ zeptal se mě.
„Ničíte lidi.“
„Omyl.“ Přistoupil ke mně o krok blíž. „Otvírám jim oči, aby už nemohli odvracet zrak od své viny.“
*
Jestliže jsem byl před rokem z knihy Sběratel očí nadšen, Lovcem očí jsem přímo uchvácen. Kniha má prostě spád. Jste vrženi do rozjetého vlaku, který již pár stanic předtím projel, ale nejsou zas tak moc podstatné pro toto konkrétní dílo. Snadno se vyznáte v postavách, neboť jich není mnoho a jsou utvořené tak, abyste se s nimi mohli i sžít. Dokonalost sama! Nemůžu se dočkat na další knihu od tohoto německého autora, snad to nebude trvat zase více než rok.
Název knihy: Lovec očí (Der Augenjäger)
Autor: Sebastian Fitzek (http://www.sebastianfitzek.de/)
Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)
Vydáno: duben 2015
