Paměť může být prokletí

Nevědomost každý z nás nesnáší, přesto někdy bývá jedinou oporou ke vnitřní síle, kterou člověk v sobě má. Není snadné totiž najít odpovědi na něco, co naší duši předchází.

Dlouhou dobu jsem se rozhodoval, jestli knihu mám koupit. Líbila se mi obálka, anotace nebyla špatná, přesto jsem vyčkával. Několikrát jsem se nechal nachytat čímkoliv podobně dobrým a narazil jsem. Nebylo to takové, jak se to zdálo. Až mnohé příznivé recenze mě přesvědčili o tom, že by to mohla být kniha právě pro mě. A opravdu byla! Nelituji ani jedné minuty, kterou jsem u knihy strávil.

Nejvíc mi přirostl k srdci doktor Anderson, jehož mozek postupem času ztrácel nejen odborné znalosti, ale hlavně ty vnitřní vzpomínky. Člověka to musí vnitřně přímo ubíjet, když ho opouští vlastní život. Připomnělo mi to rodinný případ, kterého jsem byl bohužel před lety součástí. Tady ale vše končí se značnou ctí!

Věřím, že nebudete mít problém sžít se s postavami anebo se ponořit do děje, který odsýpá. Značný protimluv zažijí pouze ti, kteří v problematiku reinkarnace nevěří. Mně to nedělá problém, protože člověk by měl věřit v něco, co ho přesahuje. Nestalo se vám někdy snad, že když jste byli malí, přišli vám některá místa hodně blízká, i když jste tam ve skutečnosti být nikdy nemohli? Mně hodně krát!

*

Nepodíval se na ni. Tiše si plakal do kolen. „Chci domů.“ Tohle říkal v okamžicích, kdy cítil bolest, už od svého batolecího věku. Byla to jeho první celá věta. Vždycky mu odpovídala stejně: „Jsi doma.“„Chci svou mámu.“ „Jsem tady, miláčku.“

Podíval se stranou. „Tebe ne. Chci svou druhou mámu.“ „Já jsem tvoje maminka, zlato.“

Otočil se. Zkormouceným pohledem se jí zadíval do očí. „Ne, nejseš.“ Zamrazilo ji. Vnímala se jako zdálky, jak stojí nad třesoucím se chlapcem ve strašidelném světle falešných hvězd. Dřevená podlaha byla pod jejími chodidly drsná, dírami po sucích se dalo propadnout, jakoby mimo čas.

„Ale jo. Tvoje jediná.“

*

Duševně silná kniha, která obohatí a zároveň neurazí. Snaží se pochopit problematiku převtělování, ze kterého můžeme a nemusíme vyrůst, protože to prostě nepůjde. Výborné líčení, jednoduché a přesto náročné charaktery a především téma, které mě vždycky vnitřně zajímalo. Nečekejte žádnou odbornost, není to potřeba. Další próza, která může stavět na reálném základě, ale není to tak nutné. Je i ve vás někdo, kým jste „nikdy“ nebyli?

Název knihy: Čas zapomnění (The Forgetting Time)

Autor: Sharon Guskinová

Nakladatelství: Ikar

Vydáno: prosinec 2016