My všichni dokážeme někomu ublížit

Stačí jeden telefonát, který rozproudí soukolí vcelku obyčejných a poklidných životů. Učitelka Bonnie by ráda žila tak jako doteď, jen s manželem režisérem Rodem a malou dcerkou Amandou, jenže co má asi udělat s tím, když jí zavolala manželova ex Joan a oznámila jí, že ona (Bonnie) i její dcera jsou v nebezpečí? A zároveň vyvstane na mysl dotěrná otázka: Může to být pravda?

Bonnie si ještě vzpomíná na noční opilecké telefonáty Joan, ale teď se zdá, že je konečně ve střízlivém vztahu. A tak se za ní vypravuje do domu, jenž se prodává. A tam nastane nemilé překvapení. Joan je mrtvá a hlavní podezřelou se vzápětí stává právě Bonnie, kterou při „činu“ uvidí jedna žena.

Dostává se po letech do kontaktu s manželovými dětmi z prvního manželství – s paličatou Lauren a se světem ignorujícím Samem. Těžko se k jejich srdcím dostává, lze to vůbec? Do hry navíc vstupuje rodina Bonnie, jejíž historie opravdu není nejveselejší. Vždyť i tam došlo k vraždě. Dodnes jsou její vztahy s otcem, který opustil matku, a bratrem Nickem hodně pod bodem mrazu.

Mohl Nick zavraždit Joan? Jak se vlastně znali? Může mít na všechno odpověď matka Joan, která se léčí v jednom sanatoriu? Nebo je vrahem někdo úplně jiný?

Vražda. Had. Partnerské vztahy. Nesoulad. Nevyřešená minulost. Živoucí vzpomínky. Neodolatelný čaj a slepičí vývar. Několik obrazů, které se tam mnohokrát objeví.

*

„Nevím,“ přiznala Bonnie. „Policie už brzy přijede…“

„Tak já padám,“ prohlásil okamžitě Haze a sáhl po klice, jako by měl už policajty v zádech a mířili na něho pistolí. „To s tvojí mámou mě fakt mrzí, Samíku. Tak se měj, brácho.“ Dveře se otevřely a zase zavřely a závan studeného dubnového vzduchu se střetl s vyčpělým pachem marihuany.

„Nemám policii, co říct,“ poznamenal Sam.

„Podle mě nemáš v téhle věci na vybranou,“ upozornil ho Rod.

„Heleďte, co tu vlastně děláte?“ Sam se podíval z otce na Bonnie a pak opět na tátu. „Prostě jsi přišel, viděl, oznámil zlou zprávu – bim bam, čarodějnice umřela – tak tady nemusíš dál trčet, ne? Můžeš se vrátit do svýho novýho hnízdečka ke svý nový rodince a zapomenout na nás na dalších sedm let.“

…

„To není pravda.“

„Že ne?“ Rozhlédl se po kuchyni. „A povedlo se ti to. Jen se koukni, co tady všechno máš. Pěkný domov, dobrou práci, úspěšného muže a krásnou dcerušku.“

„Ji nech na pokoji, Nicku.“

„Myslím, že se jí zamlouvám.“

„Mluvím vážně, Nicku.“

„Já taky. Vážně mám dojem, že si mě oblíbila. Představ si, že ani netušila, že má strejdu Nicka. Styď se, Bonnie. Co by tomu podle tebe řekla matka?“

„Nemáš právo…“

„Nemám právo na co? Mluvit o mrtvých? Byla to i moje máma.“

„Je to tvoje vina, že je mrtvá,“ zašeptala Bonnie.

*

Začalo to zajímavou obálkou, kterou jsem nemohl nikam zařadit, a chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co naznačuje, a pak jménem Joy Fieldingová. Opět záruka kvalitního čtení nejen pro něžné pohlaví. Vztahy a vražda, přesně o to tu zase běží J.

Název knihy: Teď neplač (Don't cry now)

Autor: Joy Fieldingová (http://www.joyfielding.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: říjen 2013