Svatá pravda, kterou vidíme a zažíváme v době, kdy už je na nápravu většinou pozdě. Neradi posloucháme ty, co jsou na tom našem světě déle, neboť sami věříme ve vlastní úsudek, který je přeci ten nejsprávnější.
Ciro a Eduardo Lazzari vyrůstají u jeptišek z Vilminore, kde je v dětství zanechala jejich nešťastná matka, která přišla o manžela v Americe, kde prý zemřel při zavalení v jednom z dolů. Každý je něčím výjimečný a odlišný, ale i přesto se snaží držet pospolu, a to za každé situace.
„Varuj se na tomto světě věcí, které mohou znamenat všechno a nic.“
V dospívajícím věku se snadno srdce rozbuší při
pohledu na krásné slečny a Ciro se takto zakouká přímo do jedné z těch nejkrásnějších. Jenže ta už se pravidelně schází se zdejším božím prostředníkem na zemi donem Martinelli, který oba bratry chce poslat pryč.
Jejich rodinné cesty se tak rozcházejí. Eduardo jde do učení na kněze a Ciro odplouvá do Ameriky, aby vydělal peníze a mohl se vrátit za bratrem a matkou, o které doufá, že je ještě stále naživu. Ciro Lazzari opouští i dívku Enzu, se kterou se setkal na pohřbu její mladší sestry Stelly. Shledají se ještě?
Najde v Americe nějakou práci? Změní se mu pohled na svět? Dozví se něco více o svém otci? Kdo dostane pečetní prsten a stane se jeho ženou? Co nakonec zazpívá Enrico Caruso?
*
„To říkáš teď,“ odtušil Ignazio. „Vyhni se stejnému omylu, který jsem udělal já. Buď chytřejší. Zamiluj se do obyčejného děvčete. Obyčejná děvčata nezahořknou. Váží si toho, co mají, i když to nevypadá okázale. Stačí jim
perlička, netouží po diamantu. Krásná děvčata mají vysoká očekávání: přineseš jim sedmikrásky a ony chtějí růže. Koupíš jim klobouk a ony k němu chtějí i plášť. Jsou jak hluboká studna, kterou nikdy nenaplníš. Vím, o čem mluvím. Já se o to pokusil.“
„Obyčejná nebo hezká, to mi je jedno. Já prostě chci děvče, které budu mít rád a ono bude mít rádo mě,“ opáčil Ciro a omyl svatému Michaelovi jeho kápi čistou vodou.
…
To je moje Itálie, říkala si v duchu. Působivá krása starobylých památek, podrobně vykreslené fresky a impozantní sochy ze sněhobílé žuly, tepaný zlatý kalich dona Martinelliho, skvostné tóny hudby, Itálie Pucciniho a Verdiho, Carusa a Toscaniniho. Ne Itálie zlomených hobokenských duší a zoufale opilé Anny Buffové. Tato Itálie ji živila v duši, obnovovala její naději a rukama vynikajících umělců léčila zlomené srdce.
Poprvé od příjezdu do Ameriky si Enza připadala jako doma, a v tu chvíli znenadání pochopila, jak sloučit americké ambice s italským uměním. Obojí ji živilo, obojí jí pomáhalo růst.
*
Ponořit se do krásně laděné romance z italských Alp, je na podzim – kdy se dny krátí a venku je to nevábné – asi to nejideálnější řešení. Itálie v tom pravém slova smyslu a trochu ten americký sen v knize americké autorky s italskými kořeny by mohl každého potěšit a přivést ho na hezčí myšlenky o životě.
Název knihy: Obuvníkova žena (The Shoemaker's Wife)
Autor: Adriana Trigiani (http://www.adrianatrigiani.com/)
Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)
Vydáno: září 2014
