Kdysi jsme bývali jedna jediná osoba

Nejpodstatnější věcí v životě každého z nás je mít rodinu a vybudovaný domov, kam se budeme rádi vracet a ochraňovat ho před ostatními, ale i někdy před sebou samotnými. Jenže když něco selže, všechno se může zhroutit a vyvinout se v neprospěch jedinců.

Dvojčata Isolta, které nikdo neřekne jinak než Issa, a Viola se celý život potýkají se stínem té druhé. Většinou té „lepší“ pro okolí. Která to však ve skutečnosti je? Na to vlastně asi není jednoznačná odpověď.

Chytřejší Issa se postupem doby stala anorektičkou, která se víc starala o svůj zevnějšek než o to, kým by mohla být. Tráví tak díky tomu momentálně čas v nemocnici. Oproti tomu

Viola má přítele, ale spokojenost také není stoprocentní. Vrací se jí totiž zážitky z dětství.

„Člověk patří tam, kde je jeho srdce.“

Obě byly vychovávány jen matkou, která nakonec spáchala sebevraždu. Děvčata se zakoukala do chlapeckých dvojčat – Johna a Michaela – a jen jeden z nich byl předurčen k tomu, aby nadále žil. Který z nich miloval Violu? Kdo měl na svědomí zmizení dívky Polly? Proč by byla smrt řešením situací?

*

U pláže matka zastaví poblíž chaty pobřežní hlídky. Otevře láhev vodky, zakloní hlavu a pije, jako by to bylo mléko. Vyráží přes oblázkovou pláž a nohy, křoupající po kamíncích, se pod ní náhle zkroutí. Rose padne na kolena a směje se, zakloní hlavu a odhalí bílé hrdlo. „Vaše chyba!“ křičí. „Vaše chyba.“

„Já vím,“ Isolte si zakryje uši rukama a znovu zašeptá: „Já vím.“

Rose si dá láhev ke rtům, polkne a zahodí ji někam do tmy. Isolte slyší ránu, když láhev dopadne na zem, a zachrastění kamínků. Pak se matka rozpláče a leze přes oblázky. Vlasy se jí zacuchávají a táhnou se za ní, přišlápne si sukni. Vzlyká tak, že se jí zvedá hrudník a třesou se ramene.

Všechno se to děje pomalu, jako vždycky: matka vkráčí do pěnivých vln, prsty na nohou zakrývají bílé bublinky. Noční košile se nafoukne na hladině, pak zase splaskne a potopí se do vln. Ani jednou se nezastaví a nezachvěje kvůli ledové vodě.

A v ten okamžik ji následuje i Isolte. Vklopýtá do vody a natahuje ruce, a by ji vytáhle, snaží se ji vzít za paži. Pokaždé když se pokusí chytit její tělo, jí ruka projede elektrizovaným vzduchem. Prsty jí zabzučí a vrací se prázdné. Cítí, jak jí do nohou kouše ledová voda. Ucukává. Lapá po dechu a nabírá rovnováhu, protože jí vlny strhávají nohy po kluzkých kamenech. „Stůj!“ křičí. „Stůj, mámo! Promiň! Stůj! Stůj…“

*

Zajímavé vyprávění o sesterském soužití, ve kterém jsem se občas měl problém vyznat. Trochu moc se přeskakovalo v čase z minulosti do současnosti a nazpět. Na druhou stranu to chvílemi mělo velice zdařilé grády. Jinak tedy nenáročné čtení na deku.

Název knihy: Dvojčata (The Twins)

Autor: Saskia Sarginsonová (http://www.saskiasarginson.co.uk/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: červen 2014