Čas říci dost

Hranici trpělivosti má každý úplně někde jinde. Občas tak dokáže vzdorovat různým psychickým nátlakům poměrně dlouho, jindy je toho neschopen a přichází příval emocí, který může a většinou naruší vztahy kolem.

K tomu navíc být jiný, se prostě nenosí. Švýcarsko je pro Američanku Annu naprosto odlišný svět, na který byla do té doby zvyklá. Přestěhovala se s manželem-bankéřem do Curychu, kde vychovává své tři děti a zbytek svého času se snaží věnovat hodinám němčiny pro cizince a také péči o domácnost. Jenže i ona je jen od přírody člověk, což se ukáže při milostných hrátkách s milenci.

„Láska je jen věta, říkala si. Rozsudek smrti.“

Je to určitě poprvé, co jsem viděl knihu, jejíž text byl napsán červenou barvou. Bylo to nečekané a vlastně možná i svým způsobem příjemné. Potěšen jsem byl zajisté i tím, že příběh odsýpá a čas od času se vrací k psychologickým rozborům hlavní hrdinky s její terapeutkou, která k tomu dodává osobitý nadhled z oboru psychoanalýzy, která mi je sympatická.

Hlavní hrdinka mi chvílemi přijde jako typicky černobílá postava, jindy zase hýří tak silnými emocemi, že člověk neví, co si o ní má vlastně myslet. Chápu, že utíká od reality a že si chce ukotvit hodnoty svého já tím, že se věnuje alespoň bujarému intimnímu životu. Ale tím to asi končí. Naštěstí přichází zlom, který to ke konci příběhu tak trochu napraví a vysvětlí i podstatu ostatních postav, které vykresleny psychologicky moc tedy nejsou.  

*

„Když člověk udělá chybu, dá se to považovat za přehlédnutí. Udělá-li ji podruhé, je to už vážnější a měl by se nad sebou pořádně zamyslet. Ale potřetí?“ Doktorka Messerliová zavrtěla hlavou. „Ať už se ta chyba týká čehokoli, znamená to, že se jí dopustil schválně a o následky si koledoval. Jako by po nich přímo toužil.“ Anna si levicí chytila pravičku a obě ruce položila do klína. „Nastolí tím precedens. Dostane, co chce, a špatná rozhodnutí mu pak doslova chodí v patách.“

ZAČÁTEK ŘÍJNA PROBÍHAL tak hladce, jako byl konec září nejistý. To se stává často. Každý měsíc začíná od nuly s tabulí dočista umytou…

*

Kniha Hausfrau je jednou z těch, kterou jsem přečetl, ale ničím neobvyklým mě osobně nevzala za srdce. Vyprávění mi přišlo naprosto normální, jako kdybych takovýchto věcí četl již v minulosti více. Škoda! Chybí mi tam něco, čím by mě to něčím extra přitáhlo a nadchlo proto. Na druhé straně moje mamka si ji nemohla vynachválit, takže možná toto dílo ocení více ženy, než my muži. Snad někdy v budoucnu Jill Alexander Essbaum šanci ještě dám.

Název knihy: Hausfrau (Hausfrau)Autor: Jill Alexander EssbaumNakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)Vydáno: červen 2016