Ano, málokdo by před mnoha lety tušil, že se opravdu dožije demokratického státu. Je tomu právě 23 let od zahájení tzv. Sametové revoluce, která změnila tehdejší Československo přímo od základů. Oslavujeme také státní svátek - Den boje studentů za svobodu a demokracii.
Před sedmdesáti lety 28. října 1939, v den výročí vzniku našeho samostatného státu Československa, proběhly v Praze demonstrace proti nacistické okupaci, kterých se účastnili i studenti. Mezi nimi byl i Jan Opletal, student Lékařské fakulty v Praze, který byl vážně zraněn (střela do břicha), neboť nacisté tyto nepokoje tvrdě potlačili násilím.
11. listopadu Jan Opletal umírá a na pohřeb, čtyři dny poté, přichází mnozí studenti, aby uctili jeho památku. Dojde k další demonstraci, při které je více než tisíc studentů zbito, zatčeno a odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, jsou uzavřeny všechny české vysoké školy a devět vedoucích představitelů studentských organizací je 17. listopadu pro výstrahu popraveno.
V roce 1941 byl na londýnské schůzi 17. listopad vyhlášen jako
Mezinárodní den studentstva.
Po 2. světové válce, přesněji v únoru 1948, se v tehdejším Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma připravily miliony občanů o majetek.
Během tohoto období se konaly známé vykonstruované procesy s Miladou Horákovou, které byl dán trest smrti oběšením jako i dalším čtyřem. Posledními její slova, které z jejích úst zazněla, se jistě zapsala do paměti mnoha lidí:
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“
O padesát let později, v roce 1989, probíhaly další občanské nepokoje a demonstrace proti komunistické straně.
Mezi dny 15 – 20. listopadu 1989 proběhly série mnoha dalších demonstrací u příležitosti 20. výročí smrti Jana Palacha, který na protest proti potlačování svobod po okupaci Československa Varšavskou smlouvou v čele se Sovětským svazem spáchal 16. ledna 1969 sebevraždu sebeupálením na Václavském náměstí.
Významná událost, která také přispěla k dalším událostem, bylo svatořečení Anežky České 12. listopadu 1989 v Římě za četné účasti českých poutníků.
17. listopad 1989
Na Albertově v Praze se schází studenti pražských vysokých škol, kdy na počátku je jich kolem pěti set, posléze přerůstá počet až na padesát tisíc lidí. Zpívá se studentská hymna Gaudeamus igitur a dojde k projevu Martina Klímy (Nezávislý studenti). Manifestace je ukončena, ale studenti jsou vyzváni k pochodu na Vyšehrad – k hrobu Karla Hynka Máchy, ačkoli původně měli demonstrující směřovat na Václavské náměstí. Docházelo ke skandování protikomunistických hesel. Ve večerních hodinách byli studenti obklíčeni policí a lidovými
milicemi v Národní třídě a byli vyzváni k rozpuštění. Lidé začínali přibývat a Veřejná bezpečnost začala demonstrující surově bít obušky. Nezávislá lékařská komise uvedla, že po zásahu bylo zraněno šest set lidí.
Dny poté
Druhý den se začaly šířit informace o tvrdém zásahu Veřejné bezpečnosti a občané chtěli vyjádřit podporu studentům a nesouhlas s tvrdým zásahem. Ve školách a divadlech začaly vznikat stávkové výbory a byla navrhnuta týdenní stávka. Proti režimu začaly vystupovat i někteří členové Komunistické strany. Začala se šířit fáma o tom, že při zásahu údajně zemřel student Martin Šmíd, došlo k radikalizaci mimopražských studentů. Mnozí lidé chodili zapalovat svíčky na Národní třídu, aby uctili památku jeho i ostatních lidí, kteří byli při zásahu zraněni.
19. listopadu v Činoherním klubu se sešli členové opozičních stran a na popud Václava Havla vzniklo Občanské fórum, které vyjadřovalo nespokojenost s vládnoucí stranou a požadovalo její odstoupení a též propuštění politických vězňů.
Na Slovensku ten samý den vznikla podobná organizace Verejnost proti násiliu v čele s Milanem Kňažkem, která se ale nezapojila do procesu přebírání vlády. Tím se dostala do pozadí.
20. listopadu došlo k veřejné stávce vysokých škol, další velké demonstraci na Václavském náměstí a k vydání prvních tištěných necenzurovaných novin Svobodné slovo.
21. listopad a s ním přišlo celorepublikové rozšíření stávky vysokých škol a na Václavském náměstí proběhl manifest a též projev Václava Havla. Symbolem těchto dní byl cinkot klíčů. Do Prahy byly povolány tisíce lidových milic.
O den později protesty pokračovaly a skončily veřejným vystoupením Marty Kubišové, která po 20. letech zazpívala píseň Modlitba pro Martu a následně národní hymnu.
23. listopadu opět vystoupil na balkón vydavatelství Melantrich Václav Havel, ale i herec Rudolf Hrušinský starší a na Václavském náměstí protestovalo přes šest set tisíc lidí. K zakončení demonstrace zazněla hymna v podání Hany Zagorové a Marty Kubišové.
24. listopadu zasedal výbor KSČ. Milouš Jakeš, tajemník KSČ, oznámil, že skládá funkci, a to nejen on, ale i další členové vedení strany. Ve funkci prezidenta stále zůstával Gustav Husák.
Zbylé síly komunistické strany se snažili nějak na pomoci k tomu, aby nebyli svrženi, a tak udělili milost sedmi vězňům. Do republiky přilétá Jaroslav Hutka a zpívá na Letné, kde lidé demontují a druhý den je zde vytvořen lidský řetěz dosahující až k Pražskému hradu.
Došlo ještě k mnoha událostem, jako i veřejné generální stávce…
Ale nakonec 10. prosince Gustav Husák podává abdikaci a 29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále na Pražském hradě zvolen prezidentem Československa Václav Havel.
A proč se říká této revoluci „Sametová“? Neboť pro převzetí moci nebylo třeba použít žádné hrubé síly, násilí a žádný ozbrojený boj.
Připomínejme si tento den, abychom nezapomněli na předchozí časy a věřili stále v lepší budoucnost .-).
