Charakteristickým rysem české společnosti je to, že měří dvojím metrem. Dosti často nás naše média zásobují informacemi o policejních zásazích na srazech neonacistů a názorově jim spřízněných hnutí. Je to jistě dobře, že se bojuje proti těmto vyvrhelům. Jak už jsem ale řekl, v naší zemi se měří dvojím metrem. Aktivita radikální levice není jen tolerována, ba přímo je velkou částí společnosti hájena. Tento stav může mít pro budoucnost dosti fatální následky.
Vždy, když mi někdo tvrdí, že komunisté jsou už jiní, že jsou demokratičtí, tak se podívám na stránky Svazu mladých komunistů Československa (http://www.komsomol.cz/index.html). To mě vždy přesvědčí o tom, že myšlení soudruhů je pořád stejné. Pořád ty stejné řeči o tom prohnilém kapitalismu, o utrpení korejského lidua o těch tyranských Američanech. Velebí dosti pochybná "hrdinství" svých rudých bratrů a sester ze všech zemí světa. Pořád udržují při životě nechutnou komunistickou rétoriku z období 50. let.
Nejvýce mě ale děsí to bezmezné obdivování lidských zrůd Lenina a Stalina. Tito dva jsou tam na jejich stránkách tak uctíváni, že by jim to mohli bohové všech náboženství světa jen závidět. Jsou tam vykresleni, jako "dobří a spravedliví" vládcové svého státu. Ani slovo o krutém zacházení s odpůrci jejich režimu. Výklad mladých komunistů o druhé světové válce je vyloženě lživý. "Taktně" třeba mlčí o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě mezi Třetí říši a SSSR. Mlčí o obrovských masakrech civilního a vojenského lidu, které Stalinovi usnadňovaly následující převzetí kontroly nad střední a východní Evropou v poválečných letech.
Z roustoucí obavou sleduji, že ulhaní zástupci ulhaného SMKČ v dnešní době aktivně vystupují na demonstracích a pomáhají radikalizovat davy. Výkřiky lůzy jsou pro ně živnou půdou. Je velmi nehorázné, že se domáhají oběktivity. Sami ale podávají neoběktivní obraz minulosti a jestli nezačnou být za své aktivity postihováni, bude to hodně zlé!
