S rostoucím znepokojením sleduji čím dál tím více troufalejší výroky našeho pana prezidenta. Nejdříve jsme se dozvěděli, že vyhlášení amnestie prezidentem republiky je „monarchistický přežitek“. Podobného slovního obratu použil i v kauze jmenování Martina C. Putny profesorem. Teď ale přitvrdil. Pro lepší přesnost bude lepší, když ocituji jak položenou otázku, tak i celou Zemanovu odpověď:
„V souvislosti se jmenováním vlády odborníků je vám vyčítáno, že porušujete ústavní zvyklosti. Jak zareagujete na tuto kritiku?“
„Především bych řekl, že pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“ (viz: http://www.novinky.cz/domaci/307453-zeman-koalice-se-101-podpisy-ma-urcite-nadeji-na-pokus-o-sestaveni-vlady.html)
Pan prezident nemá pravdu. Nebo on by ji možná měl, ale to by ty okolnosti musely být docela jiné. To by totiž prezident musel být dobrým státníkem. Tím ale Zeman rozhodně není. Je sice velkým politickým hráčem, ale rozhodně není dobrým státníkem. Ptáte se, co si pod tím „dobrým státníkem“ představuji? Nuže, odpovím. Dobrý státník se především chová realisticky, státotvorně. Neopírá se na nějaké veřejné mínění svých voličů, jehož vratkost a nesměrodatnost jsou známé. Snaží se národ opravdu stmelovat a dbát o dobrou politickou kulturu. To ale Zeman rozhodně nedělá. Rozděluje a jeho urážlivé výroky zamořuji ovzduší v naší zemi. Možná by Petr Hájek a někteří další redaktoři Protiproudu i toto označili za skvělý protipravdoláskařský výrok, ale já si ale myslím, že tu jde utahování šroubů. Spousta diktatur začala tak nějak pozvolna, nenápadně. Teď jde o ústavní zvyklosti, o co půjde příště? Že by o osobní svobodu každého z nás? Nechci se dožít doby, kdy budu chtít vyjít ze svého domu ven a ve dveřích vrazím do cedule s nápisem: „TADY JE ZEMANOVO“.
A nyní přímo k té věci, kterou Zeman provedl. Několik dní nás všechny vodil za nos s tím že si musí promluvit s předsedy parlamentních stran a že si musí své rozhodnutí pořádně rozmyslet. Politici a někteří političtí komentátoři nás a asi i sami sebe v médiích ujišťovali, že pan prezident je přece bytostný demokrat a proto tedy jmenuje Miroslavu Němcovou premiérkou, protože její vládě by Poslanecká sněmovna vyslovila důvěru (sice by to bylo dost těsné, ale naděje na úspěch by byla dost velká). Pak ale prezident uštědřil všem nečekanou ránu, jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka. Ústavně je to možná čisté, ale politicky je to velká prasárna. Všechny naše předchozí úřednické vlády vznikaly na základě politické dohody parlamentních stran a už to znamenalo jistou záruku toho, že ta vláda dostane důvěru. Toto Zeman naprosto obešel. Jmenoval vládu, jejíž osud je ve hvězdách. Nejmenoval úřednickou vládu (a už vůbec ne vládu odborníků) ale jmenoval vládu svých dobrých přátel z mokré čtvrti. Po vládě, která se snažila ve věci boje proti korupci něco dělat, přichází vláda vyhlášených korupčníků.
PS: Zastávám možná kacířskou myšlenku, ale mám pocit, že tento scénář nosil v hlavě Miloš Zeman už docela dlouho. Nezdá se mi moc pravděpodobné, že by to bylo jeho náhlé rozhodnutí, na které by Rusnok okamžitě kývl.
Publikováno pro Zprávy zprava (viz: http://www.zpravyzprava.cz/2013/07/12/idiotske-ustavni-zvyklosti-aneb-o-zemanovi-s-nelaskou-2/)
