Česká republika jde do předčasných voleb a už teď je jasné, o co v nich půjde, co bude jejich hlavním tématem. Půjde o směřování budoucího vývoje našeho státu. To samo o sobě není zas tak nic převratného, protože se to řeší při každých volbách do Poslanecké sněmovny. Rozhodující je vždy náplň tématu. V roce 2006 se volilo proti Paroubkovi, v roce 2010 se zase volilo proti Paroubkovi, akorát k tomu ještě přibila hrozba „řecké cesty“. V roce 2013 už tyto hrozby nejsou tak aktuální, ale přišlo něco nového a ještě daleko horšího. Půjde o to, jestli ještě budeme nadále inklinovat k Západu a jeho politicko-hospodářským strukturám, či odhodíme své poslední zábrany a směle vykročíme východním směrem, tedy k putinizaci České republiky.
Ne, opravdu se v tomto článku nechci nějak zastávat Evropské unie, protože nejsem „eurohujer“, ale taky nejsem zatížen „euroskepticismem“. Jsem spíše „eurorealista“. Můj eurorealismus je založen na tom, že vidím spoustu chyb na fungování unie, ale to mi nebrání, abych nerozpoznal hrozbu z jiných směrů. A jakoby od ledna letošního roku začal u nás vát hnusný a studený vítr z Kremlu.
Každá strana, která v nadcházejících volbách vsadí jenom na svůj euroskepticismus a nebude varovat lidi před autoritářským chováním prezidenta Zemana, vlastně dokáže, že se o reálnou politiku vůbec nezajímá a že v posledních měsících žila izolovaná v nějaké bublině.
Proč je důležité varovat před Ruskem?
Při pohledu na politickou mapu Evropy můžeme zjistit řadu zajímavých věcí. Pro nás je důležitý fakt, že Česká republika leží v centrální části kontinentu. To znamená, že o tento prostor bude soutěžit Západ s Východem a je jen na nás, na kterou stranu se přidáme. Tady není mnoho manévrovacího prostoru své vlastní třetí cesty. V nedávné minulosti jsme se o to několikrát pokusili a vždy to dopadlo pro nás blbě.
Na jedné straně tedy máme Evropskou unii a její kvóty, nařízení, byrokratický aparát atd., předpokládám, že o tomto už psalo tolik lidí a to tolikrát, že čtenáře považuji v tomto směru za dostatečně informovaného. Na druhé straně je tady Rusko a jeho zájmy. Mnozí o Rusku mluví jako zemi, která může českým podnikatelům nabídnout nové obchodní příležitosti. To samo o sobě není zas tak nic zvláštního, ale měli bychom mít na paměti, že vládnoucí představitelé nikdy pro druhý stát neudělali jen tak něco zadarmo, ale vždy to bylo něco za něco a ta daň byla dosti často pro ten druhý stát velmi krutá. Vůbec bych se nedivil, kdyby po podepsání nějaké takové dohody by si Rusové mezi sebou špitali: „Tak jsme si zase pěkně pojistili dohled nad tou uboze malou zemičkou.“ Možná si někdo klepe na čelo a myslí si, že zbytečně straším, ale existuje řada zpráv z důvěryhodných zdrojů, které varují před aktivitami ruského podsvětí na území našeho státu, takže si to opravdu necucám z prstu. Po bližším přimknutí k Rusku by se začaly u nás dít ještě „zajímavější“ věci, než se dějí teď.
Rád bych se ještě zmínil k vnímání Ruska u nás. Byly doby, kdy jsme Rusko milovali, pak jsme ho nenáviděli a teď ho zase mnozí milují. Třeba v takovém 19. století byla mezi naší inteligencí dosti rozšířena myšlenka panslavismu, tedy šlo o to, že se všechny slovanské národy spojí v jeden státní útvar pod ruským patronátem a že to Rusko všem spravedlivě vládnout. Pro tyto učence bylo tehdejší Rakousko vrcholem zla a v Rusku viděli svého ochránce. Tuto myšlenku zastával i mladý Karel Havlíček Borovský. Pak ale sám do toho Ruska odjel a poznal tam, jak se tato idea šeredně mýlí. Na vlastní oči viděl, že tam lidský život nic neznamená, že tam s obyčejným člověkem je nakládáno jako s otrokem. Po komunistické adoraci Sovětského svazu a po jeho drtivém stisku ze srpna 1968, který si v těchto dnech připomínáme, by nás měli dostatečně poučit, ale zase to mnozí neudělali. Zase slyšíme, že Západ je zkažený, ale že Rusko je zastáncem těch pravých tradic a že ho máme následovat.
Ano, takové nápady jsem četl třeba na Hájkově Protiproudu. Musím se ale zeptat, o jakých tradicích je tady řeč? Copak tradice je, že někomu, kdo je odlišný, rozbiju hubu? Nebo že někoho takového zavřu do vězení? Tam totiž od té doby, kdy byl přijat zákon zakazující homosexuální propagandu mezi mládeží, k takovým věcem opravdu dochází. Tam jsou lidé tyranizováni a šikanováni za svoji přirozenost, která nejde ovlivnit, extremistickými bojůvkami. A nejde jen o tento zákon, ale jde o vícero zákonů, které dost hrubě porušují svobodu jednotlivce. My jsme tady měli jen pokus o zavraždění novinářky (to bylo v době, kdy předsedou vlády byl Miloš Zeman), v Rusku už k několika takovým vraždám došlo.
Pokud tedy chceme, aby naše země směřovala západním směrem, nesmíme podlehnout choutkám zlého a mstivého jezevce z Vysočiny, sídlícího momentálně na Pražském hradě, ale měli bychom se proti němu postavit čelem.
Napsáno pro Zprávy zprava (viz: http://www.zpravyzprava.cz/2013/08/21/drtive-objeti-ruskeho-dubu/ )
