Již za pár týdnů začnou Letní olympijské hry v Londýně, bude to největší sportovní událost roku. Rád bych ale krátce zavzpomínal na předešlé hry v Pekingu. I tyto olympijské hry byly velkou událostí. A to nejen sportovní!
Ještě dodnes si pamatuji na ta prostoduchá prohlášení v médiích o tom, že olympiáda pomůže zlepšit situaci lidských práv v Číně. Pamatuji si na ta politicky přehnaně korektní prohlášení na adresu komunistických vládců té země. Byla to doba, kdy se čínskému vedení otevřelo obrovské pole pro prezentaci své propagandy. Byly postaveny monstrózní sportovní haly. Čína se chtěla prezentovat jako krásná a hlavně bezchybná země. Čínští sportovci byli pod nátlakem vedeni jen jedině k vítězství. A vůbec celé hry byly přehnaně pompézní.
Ale co ta lidská práva? Zlepšila se Čína v tomto ohledu? Ne! Moje chmurné představy se naplnily. Ještě před olympiádou začali Tibeťané demonstrovat a ukázat světu, že Čína pořád ničí jejich kulturu a svobodu. Protesty byly potlačeny. Přišly olympijské hry, slavily úspěchy a čínští komunisté se usmívali do televizních kamer celého světa. Pak ale olympiáda skončila a situace se vůbec nezměnila. Dalo by říct, že se zhoršila.
Na časové přímce se posuneme do jara 2012. Změnila se situace i v tuto chvíli? Zase ne! Slyšeli jsme o sebeupalování buddhistických mnichů, což značí, že tam opět politicky přituhlo. Amnesty International uvádí, že komunistická zlovůle opět zatýká a vězní své politické oponenty, právníky, lidskoprávní aktivisty.
Rozhodnutí přidělit LOH Pekingu považuji i po čtyřech letech od těch her za opravdu velmi nešťastné. A nejhorší je to, že takové rozhodnutí nebylo první. Stačí si vzpomenout na Berlín 1936 a Moskvu 1980. Žádná z těchto her nepomohla změnit stav hostitelské země. Třetí říše byla poražena antihitlerovskou koalicí v roce 1945. Sovětský svaz zanikal na přelomu 80. a 90. let minulého století pod tíhou svých politických a hospodářských problémů.
Jinak při letošních olympijských hrách budu přát hodně štěstí našim sportovcům.
