Pepo, tak to je pro mně novinka, že jsi rozvážel uhlí? Já píšu v povídce UFO, jak jsem dělal v Radlické mlékárně dispečera. Ano, ale začínal jsem jako řidič. Rozvážel jsem po Praze mléko.

Proslavil jsem se hlavně tím, že jsem krátce povýšil na svážece mléka. Hned první tůru jsem v rozespalosti zapoměl přehodit páku a jak jsem nasával mléko, tak teklo přímo do motoru.

Pro náklaďák musela přijet odtahovka a já zase spadnul z nebes a rozvážel mléko. Osud ptáka Phönixe mě v podstatě stíhá celý život. No, a co?

Ano, byly to veselé doby. Veselé z dnešního pohledu. Většina průserů jsou z dnešního pohledu, veselé příhody z mládí.

Dobře se to čte a Tvoji příhoda o zbořeném, pískovcovém sloupě, k tomu rozhodně patří.

Těším se na další Tvoje příhody a náhody,

Tony Jelínek

Horste, pocházím z rodiny spojené s uhlím, takže mám k tomuto tématu blíž, než by se mohlo zdát. Ty uhelné putny jsem nenosil jen v myšlenkách, ale přímo na zádech – a to je dřina, kterou netřeba dlouze popisovat. Kdo to nezažil, těžko si ji dokáže představit...

Hlavně v Praze při nedostaku místa to muselo dát zabrat. Josefe, občas zajdi do diskuze k panu Pražákovi i jiným podle nadpisu, něco k jejich článku napiš s nenápadným ukončením, Josef Kudrna, bloger zelenáč nebo podobně, tím upozorníš, že jsi taky začal psát. Začátky na blogu, když je jeden neznámý, nejsou jednoduché, než si ostatní na nové jméno zvyknou. U mě to po patnácti letech už polevuje, hlavně teď, když už delší dobu píšu jen o vojně. Jsme takové skupinka blogerek a blogerů, co píšeme apolitické články a během těch let už si s mnohými píšeme i soukromě "mejly."

Pepíku, mě jsi hodně pobavil a vzpomněl jsem si, jak nám u baráku před zahradou uhlí skládali a já ho pak v kolečku vozil 50 metrů k okýnku do sklepa u domu. Přeju Ti povedenej den, ex uhlíři!