To byl cvrkot!

Letní záhada: Nezvaný cvrček v bytě

Blíží se Vánoce, ale dovolte mi vrátit se k jedné „exotické“ letní noci. Tropická vedra, otevřené dveře na balkon… a náhle to začne. Cvrkání. Jasné, přesné, jako byste měli v obýváku koncert pralesních cvrčků. Představte si to – cvrček, přímo v mém bytě!

Začalo týdenní pátrání. S baterkou v ruce jsem se plazil po podlaze, odtahoval nábytek, díval se pod gauč, za lednici. Hledal jsem v koupelně, v ložnici, pod postelí… A nic. Cvrkání bylo všude. Vlevo, vpravo, vzadu, nahoře, dole – mělo to dokonalou schopnost teleportace. Kamarádi, kterým jsem zvuk přehrával, mi potvrdili, že to cvrček určitě je. Tak jsem koupil sprej proti hmyzu a vystříkal celý byt – asi třikrát. Pak jsem objevil past na cvrčky a nastražil ji. A zase nic! Zvuk pokračoval.

Začal jsem mít podezření, že ten cvrček má speciální výcvik – možná ninja, možná mutant. V noci jsem začal fantazírovat o tom, že mám co do činění s nějakou zvláštní odnoží cvrčků, kteří plánují převzít vládu nad světem.

A pak, když už jsem byl na pokraji nervového zhroucení, dorazil instalatér. Oprava netrvala dlouho, ale i on se začal otáčet za tím cvrkotem. „Co to tady máte?“ ptal se zvědavě. Po pěti minutách jeho kolega ukázal prstem nahoru a suše poznamenal: „To je požární hlásič. Pípá, protože má slabou baterku.“

Bylo to, jako když vás někdo polije studenou vodou. Cvrček? Ne. Hlásič! Vyměnil jsem baterii a ten „geniální“ zvuk ustal. Pasti na cvrčky jsem uklidil a slíbil si, že příště budu věřit technologii víc než své fantazii.

A tak skončilo mé nejbizarnější letní dobrodružství. Cvrčka jsem sice nikdy nenašel, ale aspoň vím, že moje požární hlásiče fungují!

Pepa Kudrna