Každý, kdo zažil druhou polovinu 60.let jako teeanager, to musí cítit podobně, i když nežil v Praze. To uvolnění bylo cítit všude.

Máte pravdu, tehdy jsem byl na internátě v Jílovém u Prahy, a tam to opravdu vřelo!

Ahoj Pepo,

super povídání, moc jsem si při čtení liboval.

Jen škoda, že jsi v Tvém vzpomínání zapomněl na bigbeatovou skupinu ́Paprsek ́, kterou jsem založil už v 9B.

Vašek Musil, Jiří Přibyl, Rudolf Kožený, a já. A právě už tehdy slavnému Olympicu, jsme dělali ́předskokany ́ v Olympicu ve Spálené ulici na Praze 1. A samozřejmě jsem hráli i Twist! S hitem ́Twist again ́ jsem začínali naše pozdější vystoupení ve Slovanském domě na čajích.

Neboj, já to klukům neřeknu, že Ti je milejší Karel Gott, než Tvoji kamarádi spolužáci. Ale nic dělat: Máš průser!

Měj se, a nechť žijí v nás: Sweet sixties!!!!!!

Tvůj spolužák, nešťastný Tony ...

Ahoj Tony,

díky za editaci mého blogu a na WhatsAppu si to s Tebou vyřídím!

Pepíku, byla to opravdu revoluce, díky za připomenutí! Ať tě rok 25 nezklame!

Horste, kdo to nezažil, ten to nepochopí. Samozřejmě i tobě přeju rok 2025 plný splněných přání!

Jo, to byla ta šedesátá....Já jsem byl tehdy čerstvě ženatý, a abych mohl bydlet, denně po práci, weekendy a dovolené jsem strávil na stavbě činžáku svépomocí ve Strašnicích, pak mně podnik prsknul do Jaslovských Bohunic na atomku, kde jsem dřel jako soumar...to byly MOJE sweet sixties, na takové pitomosti, jako Beatles, big beat atd atd jsem čas neměl.

To máte můj obdiv, že jste to všechno zvládl! Podobně na tom byl i můj bratr — ten se tehdy pustil do družstevní výstavby na Proseku. Vím dobře, co to obnášelo, občas jsem mu s tím taky pomáhal. Byla to pořádná dřina, ale taková doba si žádala své.