Maličká oprava - nebyly to Karkulky, ale KarKulKa (Karlínský kulturní kabaret). Já sem vlastně nepatřím, anžto jsem dítě oněch Sweet sixties a když jsem se mé dobré matky ptal, jestli v té době poslouchala Beatles, tak mi bylo sděleno, že měla docela jiné starosti. Naštěstí jsme byli hudební rodinou, i když rodiče to mé „hula hula“ nechápali (jejich doménou byly lidovky) a babička ctila klasiku. Ale k hudbě jsem se propracoval, později, ale přece. A na Vámi vyzpomínané sweet sixties nedám dopustit.

Jsem rád, že se o tuto dobu zajímáte a že jste mi odpověděl. Máme toho společného víc, než bychom čekali. Ať už to byla doba plná změn, nebo hudební revoluce, je skvělé mít možnost vzpomínat na ty časy.

Byla to krásná doba a krásná muzika. Kalhoty do zvonu jsem si nechal ušít u krejčího a vlasy jsem měl až na ramena. Vydržely do vojny a tam jsem se při nástupu nechal natruc ostříhat dohola. Strašná proměna.

Máme to stejně. Ty učnice kadeřnice mě za dozoru jednoho blbečka mazáka, který zjistil, že jsem Pražák a mám vlasy na ramena, ostříhaly tak, že jsem se styděl vůbec chodit na vycházku.

Ahoj Pepo,

super povídání, moc jsem si při čtení liboval.

Jen škoda, že jsi v Tvém vzpomínání zapomněl na bigbeatovou skupinu ́Paprsek ́, kterou jsem založil už v 9B.

Vašek Musil, Jiří Přibyl, Rudolf Kožený, a já. A právě už tehdy slavnému Olympicu, jsme dělali ́předskokany ́ v Olympicu ve Spálené ulici na Praze 1. A samozřejmě jsem hráli i Twist! S hitem ́Twist again ́ jsem začínali naše pozdější vystoupení ve Slovanském domě na čajích.

Neboj, já to klukům neřeknu, že Ti je milejší Karel Gott, než Tvoji kamarádi spolužáci. Ale nic dělat: Máš průser!

Měj se, a nechť žijí v nás: Sweet sixties!!!!!!

Tvůj spolužák, nešťastný Tony ...

Ahoj Tony,

díky za editaci mého blogu a na WhatsAppu si to s Tebou vyřídím!

Jo, to byla ta šedesátá....Já jsem byl tehdy čerstvě ženatý, a abych mohl bydlet, denně po práci, weekendy a dovolené jsem strávil na stavbě činžáku svépomocí ve Strašnicích, pak mně podnik prsknul do Jaslovských Bohunic na atomku, kde jsem dřel jako soumar...to byly MOJE sweet sixties, na takové pitomosti, jako Beatles, big beat atd atd jsem čas neměl.

To máte můj obdiv, že jste to všechno zvládl! Podobně na tom byl i můj bratr — ten se tehdy pustil do družstevní výstavby na Proseku. Vím dobře, co to obnášelo, občas jsem mu s tím taky pomáhal. Byla to pořádná dřina, ale taková doba si žádala své.

Pepíku, byla to opravdu revoluce, díky za připomenutí! Ať tě rok 25 nezklame!

Horste, kdo to nezažil, ten to nepochopí. Samozřejmě i tobě přeju rok 2025 plný splněných přání!

Každý, kdo zažil druhou polovinu 60.let jako teeanager, to musí cítit podobně, i když nežil v Praze. To uvolnění bylo cítit všude.

Máte pravdu, tehdy jsem byl na internátě v Jílovém u Prahy, a tam to opravdu vřelo!