Sweet sixties

Jak jsem objevil twist a co mě vzalo zpětně do 60. let

Nedávno jsem narazil na internetu na jednoho zpěváka se starou písničkou, která ve mně vyvolala spoustu vzpomínek. Nechci být nostalgický, ale chci se s vámi podělit o svou osobní zkušenost z této doby.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera – bylo mi asi patnáct let a shodou okolností jsem se ocitl na Střeleckém ostrově v Praze. Hrála tam kapela Karkulky. Navzdory názvu to nebyla žádná dívčí skupina, jak by si dneska někdo mohl myslet! Byla to vynikající studiová kapela, která už tehdy hrála moderní sound. Jejich hudba mě úplně strhla. A co víc – někteří členové z této kapely později založili Olympic.

Už tehdy jsem měl pocit, že se u nás něco nového rodí. Hudba začínala být jiná. Západní vlivy prosakovaly, i když to režimu nevonělo. Tehdy jsem ještě netušil, že mě za pár týdnů čeká další velký hudební zážitek.

Jednoho dne se rozkřiklo, že v kině Praha na Václaváku běží film „Jazzová revue – a co víc, za korunu dvacet se tam můžete posadit a klidně film zhlédnout několikrát za sebou. A tak jsem tam šel. Z kina jsem tehdy vycházel úplně omámený, a nejen já – celý hudební svět kolem divadel Semafor a Rokoko tenhle film doslova nakopl.

Když se v tom filmu objevily první tóny jazzu a twistu, zírali jsme. Vidět Helen Shapiro, Chubby Checkera nebo legendárního klarinetistu Ackera Bilka bylo jako pohled do úplně jiného světa. A když přišel na řadu Del Shannon s nesmrtelnou písní „Runaway“, cítil jsem, že jsme hudebně na prahu něčeho nového.

Jak twist zatočil s naší generací

Když jsem po tom filmu vyšel z kina, měl jsem hlavu plnou hudby. Všechno, co jsem slyšel, najednou dostalo úplně nový rozměr. Do té doby jsme s partou poslouchali rádio Luxembourg nebo sháněli desky ze Západu, ale tohle bylo něco jiného – vidět ty muzikanty přímo v akci. To už nebyl jen zvuk, to byl celý životní styl!

Pamatuji si, že po návratu domů jsem pořád dokola hučel do kamarádů o tom filmu a už tehdy jsme začali přemýšlet, jak sehnat hudební nástroje a začít hrát. A víš co? Nejsme jediní, kdo byl ovlivněn. Naši zpěváci se do toho taky hned opřeli.

Karel Gott si z filmu vzal hit „Runaway“, který nazpíval s českým textem. Karel Štědrý zase přinesl českou verzi písně „There’s a Tavern in the Town „pod názvem Hospoda. Tyhle písničky se hrály na každém večírku – a to nejen v Praze, ale po celém Československu.

Móda a první bigbítové kapely

A nebyla to jen hudba, co nás ovlivnilo. Začali jsme se taky jinak oblékat. Zvony a minisukně se pomalu stávaly standardem. Do módy přicházely dlouhé vlasy, což bylo pro některé starší generace naprosto nepřijatelné. Pamatuji si, že když někdo přišel s hárem jako Beatles, byl hned podezřelý, že je buď výtržník, nebo západní špion.

Hudba začala měnit i naše kapely. Olympic exceloval v beznadějně vyprodaném Semaforu s legendárním pořadem „Ondráš podotýká“a postupně se začaly rozjíždět i další hudební skupiny.

Pamatuji si, jak jsme všichni čekali, co přijde dál. A ono to fakt přišlo! Hudba najednou přestala být jen zábavou – byla to revoluce. A my jsme byli její součástí.

Naše generace a dědictví 60. let

Když se dnes ohlédnu zpátky, říkám si, že jsme měli štěstí. Byli jsme u zrodu něčeho, co navždy změnilo hudbu u nás. Začínali jsme s jazzem a dixielandem, přehoupli se do twistu a rock’n’rollu, a nakonec jsme skončili u bigbítu. Ta doba měla neuvěřitelnou energii.

A víš, co je na tom nejlepší? Že tahle muzika má pořád co říct. Když dneska pustím mladým Runaway nebo něco od Beatles, pořád vidím, jak je to chytne. Možná je to tím, že v té hudbě byla upřímnost a radost, která se dneska už tak často nevidí.

Pepa Kudrna