Slunce v duši

Ranní rituál, slunce v duši, Pavluša a kalamity: proč je počasí na ČT1 moje jistota dne.každé ráno!!

Kresba: PeKu

Slunce v duši a kalamita v přímém přenosu

Každé ráno, ještě než si stihnu zkazit náladu zprávami ze světa, poctivě sleduji předpověď počasí na veřejnoprávní televizi. Poletující fronty, tlakové výše, tlakové níže, výstrahy, mapy hrající všemi barvami – žádné modelky, žádné teatrální pózy, jen poctivé počasí. A to je přesně to, co chci. Proto výhradně ČT1. Počasí je vážná věc. Zvlášť v mém věku.

Zažil jsem tam legendy. Třeba Jana Zákopčaníka a jeho nesmrtelný optimistický slogan „slunce v duši“. Člověk měl pocit, že i kdyby venku padaly trakaře, minimálně v duši by mu mělo být hezky. A pak přišla nová doba a s ní Pavel Borovička. Když jsem se nedávno dočetl, že na obrazovce působí už od roku 2009, málem mi spadl rohlík s máslem do čaje. To už je skoro inventář.

Doma mu důvěrně říkáme Pavluša. Vypadá trochu jako profesor francouzštiny, který večer po přednáškách tajně hraje na housle v České filharmonii. Seriózní, klidný, upravený, odborně zdatný. Vzdělání, praxe, přehled – všechno klapne. Ale má jednu zvláštní vlastnost, kterou už přiznal i on sám: Pavluša je magnet na katastrofy.

Jakmile se objeví na obrazovce, můžete si být téměř jistí, že se něco semele. Vichřice, povodně, kroupy velikosti golfových míčků, sněhová kalamita, kterou neviděli ani pamětníci z roku raz dva. Když se usměje a řekne: „Dnes nás čeká výrazná tlaková níže,“ doma automaticky zavíráme okna, vypínáme venkovní zásuvky a preventivně sundáváme květináče z parapetů.

A přesto ho máme rádi. Sledujeme ho s respektem i s lehkým napětím: „Tak co dnes, Pavlušo? Povodeň, orkán, nebo jen obyčejný liják?“ A on, klidný jako zenový mistr, s vážnou tváří oznamuje další přírodní dobrodružství.

Po Zákopčaníkově „slunci v duši“ je to vlastně docela přechod. Tehdy jsme si hřáli duši optimismem, dnes si připravujeme pytle s pískem. Doba se zkrátka mění. Ale jedno zůstává: počasí je pořád slabé slovo pro to, co se kolem nás občas děje.

A tak každé ráno usedám k obrazovce s hrnkem kávy, lehce napjatý, lehce pobavený, a čekám, co mi Pavluša oznámí. Slunce v duši si totiž dnes už musím vyrábět sám. Zato kalamitu mi ČT1 doručí spolehlivě a včas.