Pánské háro

Krátké vlasy, dlouhé vlasy, žádné vlasy – a co s tím?

Vlasy. Pro někoho úplná banalita, pro jiného zásadní prvek identity. A protože nechci, aby to bylo dlouhé jak týden před výplatou, zaměřím se jen na muže. U žen by to vydalo na několikadílný román. Takže zpátky k chlapům – a začnu u sebe.

Mám totiž léta jeden problém. Nemůžu najít holiče, který by mě ostříhal tak, jak bych chtěl. A nemluvím o žádných experimentálních účesech, jen o prostém „ostříhat a jít“. Kdysi mě stříhala starší paní. Žádné ceremonie, žádné masáže nebo mytí hlavy. Prostě vzala nůžky, šmik šmik, a hotovo. Ostříhaný za pár korun v kočárkárně. Dnes? Sci-fi.

Barbershopy jsou všude. Trendy salony s jednotným účesem, který mají všichni muži jak přes kopírák. A já si říkám: „Proboha, s tím bych se bál vyjít na ulici!“ A ten přístup? Kadeřník musí být velký, fousatý, potetovaný… a nejlíp ještě v zástěře.Kde jsou ti normální holiči, kteří prostě stříhají, jak zákazník potřebuje?

Vzpomínám si na Karla Gotta. Ten říkával: „Vlasy jenom trošičku.“ Byl věrný svému stylu celý život. A spousta mužů to má stejně – drží si svůj vzhled, protože se v něm cítí dobře. Jakmile se nechají ostříhat podle módy, brzy zjistí, že jim to nesedí, a vrátí se k tomu, co je pro ně přirozené. Móda je pomíjivá, ale vlastní styl zůstává.

A co chlapi, kteří vlasy nemají vůbec? To už je jiná kapitola. Někdo má to štěstí, že má pěknou kulatou hlavu, takže i bez vlasů vypadá skvěle. Jiní – a já se k nim řadím – by si bez vlasů netroufli. Mám šišatou hlavu ze všech stran, takže vlasy jsou pro mě nutností.

S ženou o tom občas vedeme debaty. A víte, co říká? Někteří chlapi s krátkými vlasy vypadají hrozně . Vezměte si třeba Patrika Duffyho (Bobbyho z Dallasu) nebo Charlieho Sheena z Dva a půl chlapa. Když si nechali vlasy zkrátit kvůli roli, vypadali… no, řekněme, že to nebyla žádná výhra.

A pak tu máte ikony plešatosti, které z ní udělaly styl. Karel Hála, Yul Brynner ze Sedmi statečných… nebo třeba Johnny Spray (Jan Přeučil) a jeho přehazovačka. No dobře, Johny to vzal radikálně, zbavil se jí a nasadil klobouk. A co myslíte? Elegán!

Osobně si často vzpomenu na Jiřího Wimmera a jeho přednes básně Petr Bezruč Ostrava

„Uhelný prach sed mi do očí,

rubíny ze rtů mi uhly,

ze vlasů, z vousů a z obočí

visí mi rampouchy uhlí.“

Možná proto, že jsem si tím doslova prošel. Ano, rubal jsem uhlí. Po směně jsem vypadal přesně takhle – špinavý, s vlasy plnými prachu. A tehdy jsem od kolegů slyšel každodenní poznámky: Ostříhej si ty vlasy, až budeš starej, budeš plešatej!No, nestalo se. Vlasy mám pořád, a jsem tomu rád. I když někdy závidím těm, co je nemají. Zvlášť v létě u vody – žádné starosti s mokrou hlavou. Nebo v zimě – nasadí čepici a je hotovo. Já? Nesnesu na hlavě ani kulicha.

Ale zpět k tématu. Říkám si, jestli u nás vlastně chybí dobrá pánská holičství. Možná ne. Možná tu jsou – jenže jsou často drahá a ne pro každého. Samozřejmě existují i cenově dostupnější holičství, ale postupně jich ubývá. Nedávno jsem viděl reportáž o cestovateli, kterého v Egyptě ostříhali mladí kluci. Použili nůžky, břitvu a nakonec mu chloupky opálili svíčkou. Výsledek? Fantastický! A já si říkám: proč podobný přístup není u nás běžnější? Proč se poctivá práce za rozumnou cenu stává spíše výjimkou?

Vlasy jsou pro muže symbolem identity, někdy i svobody. Někdo se jich drží, protože k němu patří, jiný je shodí a zjistí, že to byla ta nejlepší změna v životě. Ať tak, či onak, jisté je jedno – vlasy, ať už krátké, dlouhé, nebo žádné, vždycky rozvíří diskuzi. A třeba i tu vaši.

Josef Kudrna