Na humorné vlně veřejné dopravy

_______________________________________________________________________________________

Jízdenky, prosím!

Cestování hromadnou dopravou má své kouzlo – občas potkáte milé lidi, jindy si z toho odnesete historky, které baví celé okolí. Tady je pár mých zážitků, které ukazují, jak pestrý je svět městské a železniční dopravy.

Záhada pásmových lístků

Jsem zvyklý jezdit do Prahy. Mám svoji PID průkazku, označím šest pásem, a je to. Jenže nedávno jsem potřeboval jet do Mladé Boleslavi, kde se pásma počítají jinak. Samozřejmě jsem zaškrtl „pražských“ šest, protože proč ne, cena byla stejná. Průvodčí ale ztuhla. „Tady máte pásma na Prahu, ne na Středočeský kraj,“ vysvětlila s výrazem, jako bych označil jízdenku na Mars. „Ale zaplatil jsem přece správnou částku!“ hájil jsem se. Marně. Musel jsem zaplatit znovu, a to i přes fakt, že konečný výsledek byl úplně stejný. Pravidla jsou pravidla, ale stejně to člověka zamrzí.

Berlínský kontrolor a kouzlo tužky

Berlín. Metro. Jízdenka zakoupená, všechno připraveno. Jenže ouha – v Německu si musíte jízdenku orazit před vstupem na perón. To jsem samozřejmě netušil. Ve voze se objevil kontrolor, postarší pán s profesionálním pohledem. Podal jsem mu jízdenku a on se na ni chvíli zkoumavě díval. Pak jen sáhl do kapsy, vytáhl tužku, udělal na lístek tečku a připsal čas. Usmál se, jako by říkal: „Nebojte, já vás z toho dostanu.“ Bez pokuty, bez nervů. Tohle byl přístup, který by se měl učit.

Revizoři a občanka – příběhy jedné dámy

Moje známá, elegantní žena, která vypadá o dvě dekády mladší, má s kontrolory nekonečné příběhy. Jednou vystoupila z vagónu v metru, když za ní někdo zavolal: „Haló, slečno!“ Ignorovala to – je zvyklá, že na ni muži pokřikují. Tentokrát to ale byl revizor, který ji navíc hrubě chytil za rameno. Rozladěná se otočila a ukázala mu občanku. V jeho očích se zablesklo, protože mnoho profesionálních černých pasažérů ukazuje jen občanku, načež jim rovnou píšou pokutu. Jenže když tenhle revizor uviděl datum narození, ztuhl. Její „70+“ ho tak šokovalo, že z toho možná dodnes nemá klidný spánek.

Tahle dáma má ale další příběhy. Revizoři si ji často vytipují právě kvůli mladistvému vzhledu. Už si připadá, jako by musela nosit cedulku „Ano, mám jízdenku“. Případně by mohli revizoři její občanku používat jako důkaz, že věk je jen číslo.

Pozornost, prosím!

V pražském metru jsem byl svědkem, jak dvě postarší dámy dychtivě ukazovaly revizorovi své průkazky. Bylo vidět, že si užívají pozornost. Bohužel – revizor je úplně ignoroval. Ani jim nezamával, ani nezastavil. Bylo mi jich líto. Nešlo ani tak o jízdenky, jako o to, že občas každý touží po troše pozornosti, i kdyby to mělo být od kontrolora.

Cestování dopravou je tak pestré, jak jsou lidé různí. Některé situace vás rozčílí, jiné rozesmějí. Ať už je to přísný průvodčí, laskavý kontrolor s tužkou nebo revizor šokovaný občankou, jedno je jisté – v dopravě není nikdy nuda. Máte i vy své příběhy?

_____________________________________________________________Autor: Pepa Kudrna _____