Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

PL

P38e20t70r 98L12o22r97e16n47c

1. 12. 2025 23:16

Za minulého režimu jsem také nějaký čas používal změněnou identitu. Při určitých speciálních komunikačních operacích pro dosažení utajovaných plánovaných cílů.

Když jsem se coby Žižkovák z pavlačáku seznámil v druhé půli osmdesátek se slečnou z vilky v Hostivaři, občas jsme vyrazili na výlet, do kina, do divadla, později už bez toho zdržování přímo ke mně domů , přičemž jsme to vše brali s vědomím určité malinké nejistoty a rezervy a nechtěli jsme s tím zatěžovat mysl rodičů a podporovat drby mezi společnými známými. Proto pokaždé, když jsem mému Sluníčku ze všech nejlepšímu volal od sebe z telefonní budky na nároží u kostela, jestli se zítra sejdeme “Dole u hodin” nebo nahoře “Pod vocasem”, a zvedla to její velmi zvědavá maminka a na paralelce byl slyšet dech ještě zvídavější a mazanější babičky, jsem se raději představoval konspiračním jménem agenta s povolením telefonovat: “Kučera”. “Petr Kučera”. “Protřepat, nemíchat!”

A jak tak ubíhaly dny, týdny, měsíce, dokonce i nějaký ten rok, příroda a počet pravděpodobnosti dostaly příležitost se projevit, a přišel čas, abych se do té jejich Hostivaře vydal osobně naživo a s nějakou tou kytkou, kterou se obvykle zahajuje konverzace se starší generací na téma “Který nejbližší termín a které místo byste preferovali pro svatbu Vaší dcery?”, načež podle tónu a obsahu odpovědi se dá přejít i na vyšší level: “A nevadilo by Vám, kdybychom u Vás pro začátek, několik prvních desítek let bydleli?”

A tak jsem tam jedno jarní nedělní odpoledne zazvonil a představil jsem se: “Dobrý den, já jsem ten Kučera z telefónu, ale říkejte mi raději Lorenc, já jsem na to tak zvyklej...”

Foto

Děkuji za tuhle úžasnou vzpomínku, pane Lorenci – to je adventní příhoda jak vyšitá! Váš „agent Kučera“ by si s mým „zrazeným smíchem“ klidně mohl podat ruku. Oba jsme se tehdy pohybovali v krajině polopravd, konspirací a telefonních budek, kde se člověk musel smát potichu, aby ho neodhalila paralelní linka.

A ta kytka na zahájení konverzace – to je mistrovský tah. Děkuji, že jste se podělil. Váš příběh mi připomněl, že i v utajení může být spousta něhy.

Foto

Horste, přesně tak! Červíci, co se prokousávali tajemstvím světa, občas s úsměvem, občas s obavou, ale vždycky s duší na šťopce. Díky za připomenutí — adventní čas je jako stvořený pro návraty k těmhle malým velkým příběhům.

  • Počet článků 64
  • Celková karma 13,22
  • Průměrná čtenost 328x
Na tomto blogu bych se rád podělil o své myšlenky, zkušenosti a postřehy, které mohou inspirovat ostatní a obohatit naši společnou diskusi.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.