Kabelos a krumpáčos

kresba:PepaKudrna

Kabelos a krumpáčos aneb když se pod Andělem přestaly točit dráty

Začátkem sedmdesátých let jsem vozil partu výkopářů po Praze takovým malým mikrobusem – žádný luxus, ale náš každodenní chléb. Byla to doba, kdy město rostlo, hloubilo se, kopalo a budovalo jako o závod. V partě jsme měli i chlapy, co k nám jezdili z východního Slovenska, většinou z okolí Košic. V pondělí přijeli vlakem, v pátek odpoledne už zase mašírovali zpátky domů – a mezi tím tvrdá robota.

Říkali jsme jim „výkopáři“, ale to slovo zní příliš formálně. Ve skutečnosti to byli chlapi z masa a kostí, Romové, srdeční, dříči, co kopali s přesností a výdrží jako metronom. Každý den 10 „metros“ výkopu – jejich výraz pro metry, protože v romštině prý pro slovo metr, lopata nebo krumpáč žádný oficiální termín neexistoval. A tak vznikaly krásné výrazy jako „krumpáčos“, „lopatos“, „dneska pět metros a večer gulášos.“

Makali od rána do večera, bydleli na ubytovně pod mostem Inteligence v Braníku, žili z konzerv, poslouchali rádio Lumen a snili o tom, jak jednou z těch výkopů postaví dům. Většinou jich měli doma 5 až 6 dětí, takže výplaty šly rovnou na odlučné a přídavky. Ale nevzdychali. Prostě makali.

A teď k jádru příběhu.

Jednoho dne jsme měli výkop na Knížecí, kousek nad dnešním Andělem. Všechno šlo jako po másle, metro bylo ještě daleko, a tak se hrabalo, krumpalo a metrosovalo bez zábran. Až do okamžiku, kdy se ozvalo BZZZ! – jako když se v paneláku něco připeče. Krumpáčos narazil na kabelos.

Zastavili jsme práci a volali stavitele. Přijel se žlutou helmou, roztáhl plány a pravil důrazně:

„Tady žádný kabel není!“

Během dvaceti minut se ale na místě objevili „kontráši“ – kontrarozvědka. A hned že co se to tady děje, jaký kabel, kdo ho překop, a proč.

Situace najednou vypadala, jako bychom pod Andělem nebudovali město, ale šli po špionech. Stavitel mával plánem, ale bylo mu to platné jak loňský sníh. Kabel totiž nebyl jen tak ledajaký – byl to přímý spoj na vládní úřady, tajné linky, včetně asi tří telefonů, které zvonily jen jednou týdně, ale zato hodně důležitě.

Rom, který to se svou poctivou lopatos vzal trochu víc do hloubky, byl odvezen k výslechu. Já ho tam vezl vlastním vozem – a chvíli jsem si připadal jak ve špionážním filmu. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Po půlhodině vyšel s úsměvem a jen pokrčil rameny:

„Nevěděli jsme. A v plánu to fakt nebylo.“

A stavitel jen suše dodal:

„Smůla, chlapče.“

⸻

Dneska už U Anděla jezdí metro a na tajné linky se dávno zapomnělo. Ale já si občas vzpomenu na ty chlapy s jejich krumpáčos a metros, na lopaty, které pracovaly přesněji než GPS, a hlavně na to, že pracovali poctivě, i když jazyk plánů neovládali.