Moje žena kouří. Tedy cigára. Kouří celý život, zatímco já jsem s tím zlozvykem přestal v roce 1995.

Zlozvykem? Mě to chutnalo! Ale kašlal jsem, ráno chrchlal, a když jsem vykouřil víc než tři cigára za hodinu, bylo mi blbě.

Až jednou po úrazu, - spadlo na mně při rozebírání lešení a málem jsem to nepřežil, mě pan doktor upozornil, že mám kuřáckou bronchitidu. "Když s tím okamžitě přestanete," řekl, "plíce se nejpozději do pěti let zregenerují, jste mladej. Jinak vám hrozí rakovina plic!"

Od té chvíle jsem nevzal cigáro do huby. A tak mi to chutnalo!!! Po kávě, po dobrým jídle, po dobré souloži ...

Fakt je, že nejsem militantní nekuřák, ale když žena přijde z balkonu a dýchá, - musí, jinak to biologicky nejde, - smrdí zvadlým kouřem. Jsem tolerantní, 35 let, ale není to vůbec lehké!

Moje první žena po mé emigraci, kterou nečekala, začala kouřit, pouštěli ji jednou ročně za mnou, aby mě ukecala k návratu, já zase věřil, že s dcerami naopak příjdou za mnou. Když byla u mě, vůbec mi nevonělo při líbání. jsem rád, že moje druhá žena nikdy nekouřila. U chlapů mi to nevadí, asi proto, že se s nimi nelíbám. A to se mi chce zvracet, když vidím dva mužský při líbání se, zajímavé, že u dvou žen se mi to naopak líbí. Emigroval jsem poté, když jsem byl varován, že po mně jdou a chtějí mě zlikvidovat kvůli mému hlasitému postoji proti komunistům veřejně, raději jsem zbaběle uprchl. Ale kouřit jsem nezačal, ani tehdy na vojně, kde s tím začalo mnoho kluků. Ahoj!

K diskusi:

Tak se nám tu jeden hysterický pán ukázal coby potvrzení autorových slov o neskutečné bezohlednosti (a útočnosti) některých kuřáků, s nimiž se vůbec nedá normálně diskutovat, natož pak v praxi slušně domluvit.

Chválabohu, že něco takového nemám za souseda, který by mi vykuřoval na balkonu a poučoval mne o SVÉ nedotknutelné "svobodě", o SVÝCH právech a mé "netoleranci"!

Jako byste to, pane autore, napsal za mě.

Jsem celoživotní nekuřák a nad bezohledností kuřáků kroutím hlavou. Ostatně je to vidět i v této diskusi.

Kouření cigaret není nic přirozeného, je to jednoznačně závislost. Proto se těch zdejších kuřáků/bojovníků nebo jejich zastánců ptám: Proč by jejich závislostí a nešvarem měli na veřejnosti (!) trpět ostatní lidé? A dokonce se ještě cítit jako uzurpátoři jejich "svobody"? Vždyť to je úplně postavené na hlavu!

Nejen v tomto spousta lidí nechápe podstatu svobody, to jest: Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nikdo přece není povinen (notabene na veřejnosti) tolerovat něčí závislost na úkor sebe sama a svého zdraví!

Níže popisuje p. Klímová svou zkušenost se svou těžce nemocnou kamarádkou. Úplně názorný příklad totální bezohlednosti, ještě k tomu ve zdravotnickém zařizení.

Já k tomu přidám i svoji vlastní zkušenost: trpím odmalička opakovanými dýchacími nemocemi (pneumoniemi), které se v mé dospělosti dostaly do fáze vážného chronickeho onemocnění plic. Léčím se již 30 let ambulantně na plicní ambulanci ve FN a mám z podstaty své plicní diagnózy nárok na každoroční komplexní lázeňskou léčbu. I tam už ale jsou kuřácké koutky... Zkrátka pokrok nezastavíš. To nejpikantnější na tom vsak je, že lidé s podobnou diagnózou, jako je ta moje, tam jezdí taktéž každoročně, avšak mají to trochu jinak - po inhalaci léčivých látek se hned odebírají ke svým oblíbeným koutkům a inhalují, tentokrát pro změnu zase cigarety. Co na tom, že za jejich léčení platí komplet všechno pojišťovna (částky jsou to několikadesetitisicové!).

Oni mají přece svou svobodu, tak co by jim ji měl někdo brát a omezovat je, že...

* Dodatek:

Doma nebo kdekoli jinde, kde to druhým nevadí a tolerují to, ať si dělají, co chtějí. A nejen kuřáci...

Nekouřím už pětatřicet let, ale kuřáci mi nevadí. V naší nekuřácké domácnosti si smějí i zapálit, vyvětráme. Proč to tak máme? Jsme tolerantní.

Za nátlak bych považovala, kdyby mě někdo nutil kouřit. Venku nevidím vůbec žádný problém, koř jde po větru, takže kdyby mi vadil, stoupnu si nebo sednu na druhou stranu.

Kuřáci nedejte se! S flatulencí je vítězství jisté.

uz dost diskriminace nas kuraku! take mame sva prava jako jine mensiny! obcanska neposlusnost1 budem hulit vsude, jestli ti neco vadi, tak si poodejdi!!!

Po příchodu tehdejšího protikuřáckého zákona jsem si říkal (a říkám stále), že je ohledně restaurací chybně postaven. Mělo to být obráceně, uvnitř povoleno kouření (dle rozhodnutí majitele) a venku zákaz. A to takový zákaz, že i na ulicích, v parcích a prostě na veřejných prostranstvích. Kuřáci by tak byli uzavřeni v těch restauracích a ven by samozřejmě mohl být vypouštěn jen vyčištěný vzduch. Nesmrděli by tedy na ulicích. A samozřejmě, pokud by v kuřácké restauraci pracovali nějací zaměstnanci, tak by měli mít nárok na pořádné rizikové příplatky.

Pepo, kdysi jsem jako autoelektrikář pracoval na Báňských stavbách, vymontované díly jsme opravovali v naši malé uzavřené dílně, huliči tam chodili posedět a nám tam vytvořili plynovou komoru. Dobře jsi to popsal

Horste,zdravím 👏🏼

Kouření není zakázané (kromě daných míst), tak kuřák může kouřit všude tam, kde to je povolené. To, že je kuřákem je jeho volba. Tak jako je jiných volba nekouřit. Pokud bere kuřák ohledy na ty, kterým jeho cigaretový dým vadí, a jde si zakouřit někde za roh, ctí ho to. Stejně tak, když jej požádáte, jestli by si nemohl cigaretu zapálit jinde a on vám vyhoví. Pak to je frajer a udělá to z úcty k jinému. Pokud však kouřit chce tam, kde je to povoleno, nic s tím neuděláte a na nic nemáte nárok.