Venkovní veřejný prostor je společný pro všechny a je jen na nás, jak se s tím srovnáme. Někomu vadí ve veřejném prostoru kuřáci, někomu vadí ve veřejném prostoru třeba i narkomani, špinaví bezdomovci, lidé popíjející alkohol. Někomu třeba vadí psi s jejich zcela netolerantními majiteli. Někomu vadí auta, někomu vadí cyklisti, někomu vadí kolobrndaři. Atd. Ten prostor asi nikdy nebude ideální pro všechny.

Je to nejvíce o tom, jak a co jsme ochotni a schopni vzájemně tolerovat, abychom se vzájemně otravovali co nejméně.

Ste na to kápla, Jaruš!

Píšete, že v restauraci se naštěstí nekouří s vykřičníkem.

Tedy předpokládám, že jste byl jeden z těch ultra bojovníků za plošný zákaz kouření ve všech nálevnách. Tak přesně tohle je ten výsledek, který jste si vybojovali.

Kuřáci prosili, škemrali, abyste jim nechali kuřácké pajzly. Dalo se to udělat tuctem různých způsobů. Rozdělit provozovny na restaurace, bistra, bufety, hospody a třeba pivnice. Hospody, kde se nepodává žádné jídlo. Povolit v pivnicích kouřit až po 20 hod. Stanovit objem kouře v prostoru, tedy výkonné čističky vzduchu, což už dneska lze. Stavebně oddělené kuřácké místnosti v hospodách s vlastním vchodem a třeba i bez obsluhy. Nic z toho neprošlo. Protože antikuřáci vždycky argumentovali já, já, já. Já mám právo vlézt do kuřáckého pajzlu a tam se rozčilovat, že se tam kouří. Já bych z pootevřený dveří kuřárny cítil kouř, kdybych tam stál proto, abych ho schválně cítil.

Pokud chcete srovnat dvě nesvářené skupiny, nejlepší způsob je oddělit je. Mohly být na nádražích, v nákupních centrech, ale i ve všech větších veřejných budovách někde v ústranní prosklené kuřárny s výkonným odvětráním. Jenže to by byl "ústupek", který antikuřáci fanaticky odmítají. Protože já, já, já jsem něco víc a odmítáme někomu dělat milost. Někomu, koho nenávidíme.

A tak dál procházejí chumlem kuřáků před vchody do budov, čichají závan kouře z konce nástupiště, čichají kouř na zahrádkách a všude v prostoru. Protože kuřák nemá kam jít.

Uvědomte si, že vy na výběr máte, on ne. Vy si můžete zalézt dovnitř té restaurace, kde jste si ten nekuřácký prostor vybojovali. Kuřák ne.

Neexistuje ve městě místo, kde by si mohl zapálit, aby to nevadilo nějakému nekuřákovi, kterému to vadit chce.

Váš komentář je plný emocí a rozčilení nad údajným bezprávím kuřáků. Ale já jsem napsal jen to, že mi kouření vadí. A že nemám kam jít. Protože když si chci sednout v létě venku, což je přirozené, musím dýchat cigaretový kouř. A to přece není fér.

Vy říkáte, že kuřák nemá kam jít – ale on má. Stačí mu zapálit si někde, kde nebude obtěžovat ostatní. Já tenhle prostor nemám. Proč bych měl v létě sedět uvnitř, když si chci užít vzduch a pohodlí zahrádky? A proč bych měl neustále uhýbat, hledat místo, kde zrovna nikdo nekouří?

Tady nejde o “já, já, já”, jak mi podsouváte. Jde o to, že venkovní prostor je společný, ale kouření je věc, která jednoznačně zasahuje do komfortu ostatních. Já vaše cigarety necítit nechci, ale vy nekouřit můžete. Tak kdo tady vlastně nemá na výběr?

Když jsem v plicním sanatoriu navštívila kamarádku s rakovinou, musela jsem poprosit sestřičky kouřící na terase, jestli by toho mohly chvilku nechat.

V kombinaci s hulvátstvím na vzestupu nás ve veřejném prostoru nic dobrého nečeká.

Nemít kam jít není hulvátství.

Já spíše vidím hulvátství v totálním válce militantních antikuřáků proti kuřákům.

Nekouřím už pětatřicet let, ale kuřáci mi nevadí. V naší nekuřácké domácnosti si smějí i zapálit, vyvětráme. Proč to tak máme? Jsme tolerantní.

Za nátlak bych považovala, kdyby mě někdo nutil kouřit. Venku nevidím vůbec žádný problém, koř jde po větru, takže kdyby mi vadil, stoupnu si nebo sednu na druhou stranu.

K diskusi:

Tak se nám tu jeden hysterický pán ukázal coby potvrzení autorových slov o neskutečné bezohlednosti (a útočnosti) některých kuřáků, s nimiž se vůbec nedá normálně diskutovat, natož pak v praxi slušně domluvit.

Chválabohu, že něco takového nemám za souseda, který by mi vykuřoval na balkonu a poučoval mne o SVÉ nedotknutelné "svobodě", o SVÝCH právech a mé "netoleranci"!

Pepo, kdysi jsem jako autoelektrikář pracoval na Báňských stavbách, vymontované díly jsme opravovali v naši malé uzavřené dílně, huliči tam chodili posedět a nám tam vytvořili plynovou komoru. Dobře jsi to popsal

Horste,zdravím 👏🏼

Kouření není zakázané (kromě daných míst), tak kuřák může kouřit všude tam, kde to je povolené. To, že je kuřákem je jeho volba. Tak jako je jiných volba nekouřit. Pokud bere kuřák ohledy na ty, kterým jeho cigaretový dým vadí, a jde si zakouřit někde za roh, ctí ho to. Stejně tak, když jej požádáte, jestli by si nemohl cigaretu zapálit jinde a on vám vyhoví. Pak to je frajer a udělá to z úcty k jinému. Pokud však kouřit chce tam, kde je to povoleno, nic s tím neuděláte a na nic nemáte nárok.