Dvě léta jednoho roku: Saint-Tropez a Starci na chmelu

Jeden rok, stejný věk, ale dvě zcela odlišná léta. Zatímco mladí lidé ve Francii prožívali v roce 1964 bezstarostné prázdniny u moře, jejich vrstevníci v Československu trávili léto na chmelových brigádách.

Kresba:Pepa Kudrna

Dvě léta roku 1964

Nedávno jsem si shodou okolností v televizi pustil film Četník ze Saint-Tropez.Francouzská komedie z roku 1964, lehká, slunná, plná mladých tváří, moře, bezstarostného léta. A najednou mi došlo, že ten rok není jen filmový údaj. Je to rok mé generace.

Ve stejném roce se u nás natáčel film Starci na chmelu. Také o mladých lidech. Také o létě. Jen kulisy byly jiné.

Zatímco ve Francii se ve filmu mladí lidé pohybují mezi pláží, sluncem a hudbou, u nás bylo léto spojeno s chmelovou brigádou. Povinnou, kolektivní, ideologicky správnou. Spalo se v tělocvičnách, ráno nástup, večer únava. Hlavní otázkou nebylo, kam se půjde koupat, ale kolik se nasbírá věrtelů, aby byla soudružka učitelka spokojená.

A teď nemluvím o křivdě ani o lítosti. Spíš o paradoxu.

Ti mladí lidé na francouzském pobřeží byli naši vrstevníci. Stejný věk, stejná těla, stejná chuť do života. Jen se narodili na jiné straně hranice. Jejich prázdniny byly prázdninami v pravém slova smyslu – léto, teplo, první lásky, lehkost. Naše prázdniny byly „organizované volno“, pracovní povinnost zabalená do výchovy.

Nemyslím si, že bychom jim to měli závidět. Závist je zbytečná emoce. Ale s odstupem času je těžké si nepoložit otázku, o co naše generace přišla. Ne o hmotné věci. Ne o luxus. Ale o bezstarostnost mládí, která se už nikdy neopakuje.

Místo obyčejných letních vzpomínek máme „zážitky z brigády socialistické práce“. Místo moře tělocvičnu. Místo prázdnin pocit povinnosti. Ne tragédie – spíš absurdní kulisa doby.

Dnes, po letech, se na to dívám s lehkým úsměvem. Ne s hořkostí. Spíš s vědomím, jak snadno dokáže systém připravit mladé lidi o něco, co ani nejde přesně pojmenovat, ale co se už nikdy nedá vrátit.

Dvě léta. Jeden rok.

1964.

Každé úplně jiné.

Dovětek:

Abych byl spravedlivý – i my jsme prožili krásné prázdniny. První lásky, silná kamarádství, zážitky, na které se nezapomíná. Jen si položme jednoduchou otázku: kdybychom si tehdy mohli opravdu vybrat – mezi brigádou a létem u moře – a nebyli zapřísáhlí svazáci s ideologickou výbavou na krku, nebyla by ta volba úplně jasná?