Občas se cizí lidé chovají lépe než vlastní rodina

Ráno jsem se probudil s pocitem, že mi přes noc někdo vyměnil klouby za rezavé šrouby. V krku pálilo, hlava těžká. Chalupa byla tichá. Když člověk žije sám, ticho je někdy jako další nemoc.

Změřil jsem si teplotu. Když jsem viděl výsledek, teploměr jsem radši zase odložil. Ale přece se nenechám skolit nějakou rýmičkou.

Celý život jsem všechno zvládal sám, zvlánu to i teď. Uvařit čaj, umýt se, vzít si lék na teplotu a bolest. Každý pohyb bolel, ale to přece přejde. Vyhrabu se z toho jako vždycky.

Jenže když jsem se konečně posadil ke stolu, čaj už byl studený a já měl pocit, že se mi chalupa pomalu vzdaluje a podlaha kamsi odplouvá. Hlavou mi problesklo, že kdybych tu umřel, nikdo se to ani nedozví. Možná až za pár dní, až by sousedům začalo být divné, že nechodím ven. Děti by si nevšimly vůbec.

Přepadla mě taková slabost a lítost, že jsem dětem zkusil zavolat, i když už dlouho nejsme v kontatku. Nejdřív synovi, pak dceři. Mobil dvakrát jen vyzváněl do prázdna. Nikdo to nevzal.

Lehl jsem si na gauč, přikryl se dekou a pokusil se všechno to jednoduše zaspat.

Samotu na chalupě jsem si tak trochu vybral. Ale když jde do tuhého, člověk přemýšlí, jestli to bylo dobře.

Když se začalo šeřit, ozvalo se zaklepání. Pomalu jsem se zvedl, otevřel dveře — a tam stála sousedka. Ta drobná, co se vždycky usmívala, i když jí vítr odnášel prádlo ze šňůry.

„Dlouho jsem vás neviděla,“ řekla. „Měla jsem starost.“

Zřejmě hned pochopila, co se děje, protože ani nečekala na pozvání a i přes moje protesty mě zase usadila a začala kolem mě poskakovat. Uvařila nový čaj k buchtám, co donesla, a dokonce uklidila nádobí a zametla. Zkrátka jako doma.

Bylo mi hloupé se nechat obskakovat od „cizí“ ženské. Ale moje protesty byly slabé a musím přiznat, že to bylo moc příjemné. Člověk si asi někdy musí přiznat, že není tak soběstačný, jak si celý život namlouval.

„To máte za ten plot,“ dodala nakonec jen tak mimochodem.

Seděl jsem, buchta mi voněla pod nosem. Najednou mi připadalo, že chalupa není tak studená. A že svět není tak prázdný, jak se ráno zdál.

Cizí se někdy chovají lépe než vlastní.

Možná proto, že od nich člověk nic nečeká.