Když matlák natírá plot

Na vesnici člověk vidí ledacos. Třeba jak se zakázky rozdávají lidem, kteří ani nevědí, že když se rez jen přetře, barva se brzy oloupe a všechno začne znovu.

Člověk by řekl, že když někomu opraví plot, okap nebo dveře zadarmo, bude si ho pak víc vážit. Ale většinou sice poděkují, ale jinak vše zůstává při starém.

Proč to vůbec dělám? Však už jsem zadarmo opravil snad půl vesnice. Jenže když vidím, jak se někdo trápí s něčím, co by měl zvládnout za deset minut, nedá mi to. A když už něco stojí vprostřed vesnice, nemělo by to vypadat odfláknutě.

Ale když obec vypíše placenou zakázku, to je jiná. Frajeři, co by doma sotva přibili poličku, se najednou předhánějí, kdo je větší řemeslník. Někdy mi to stejně nedá a jdu jim aspoň poradit, jinak by to dopadlo ještě hůř. Ale proč se do toho vůbec cpou, když ani neví, co dělají?

Nedávno se takhle mělo natírat zábradlí u fotbalového hřiště. Zakázku dostal jeden místní matlák. Když jsem šel kolem, viděl jsem ho, jak tahá štětcem barvu po rezavém železe. Ani to neobrousil. Jen to přetřel a hotovo. Říkám mu, že se to bude hned zas loupat. Pokrčil rameny, že to tak dělají všichni.

Jenže rez není barva. Rez žere zevnitř. Když ji člověk nechá pod novým nátěrem, je to jako přikrýt díru kobercem. Chvíli to vypadá hezky, ale pod tím to dál hnije. A pak se to začne odlupovat, rez vyleze a celé se to může dělat znovu. To je zákon železa, ne názor.

K čemu ty zakázky vůbec jsou? Obec platí a práce stejně neubývá, když se k nim dostane každý mamlas. Jsem zvyklý dělat věci tak, jak je potřeba, ne se zdržovat řečmi a papírováním. Ale asi bych se příště měl přece jen přihlásit, když vidím, jak to dopadá. Ale mám já zapotřebí se s někým handrkovat?

Tak uvidíme napřesrok.