Jsem velký kritik, ale objektivně - i před r.89 byly problémy trávícího traktu včetně raka velmi časté a byli jsme v tomto na světové špici. Zrušení norem - podlehlo se klausiánství, že trh vše vyřeší. Pak se, pokud vím, dělala norma na špekáčky, teď se chce zdokonalit na šunku a jde asi o víc než nic neříkající lidem podíl čisté svaloviny.  Ještě, že se nezrušily normy ve stavebnictví, taky byly představy že trh donutí stavět "zedníky" vždy v nejvyšší kvalitě.

"Bohužel si to lidi dělají tak nějak sami, když si tyhle laciné s..... kupují.

Obchod je obchod, když je poptávka, tak je nabídka."

Ale odpovězte mi na jednoduchou otázku. Jakou záruku má člověk, kupující si dražší - prémiové zboží na to, že se s ním nezachází stejně, jako s tím nejlevnějším? Je vysočina za 200 se samolepkou tradičního českého výrobce kvalitnější, než ta za 100 s logem zahraničního hypermarketu? Vždyť je velmi často vyrábějí stejné masokombináty. Co má tedy dělat běžný spotřebitel, kterých je u nás devět a půl milionu?

Nenadávat nesmyslně na státní kontrolní orgány, jako je ČOI.

Pěkný rozhovor s uzenářem Ladislavem Steinhauserem v článku Koně projdou, myši ne, říká uzenář. Konina v hovězím ho nepřekvapila. Z článku: "Za to, že se v masných polotovarech nacházejí vedle masa také sušená krevní plazma, sója nebo se maso napichuje vodou, podle něj může jen zájem zákazníků o levné zboží. Kdo chce nízkou cenu, musí se s tím smířit."

Článek zde: http://ekonomika.idnes.cz/konina-v-hovezim-mase-0tg-/ekonomika.aspx?c=A130328_1910119_ekonomika_hro

Opět. 

Krásné Velikonoce. 

Letos nebudou s uzeným, vajíčky, obloženými chlebíčky,... A kopřivy a pampelišky pod sněhem...Nemáme moc možností, co?

Opravdu hnus. Praktikovaný (minimlně) víc, než půl století. Přežil jsem na něm.

   Jistě, ne všechny technologie byly známy.  Ale zpracování "prošlých výrobků ano.

   Brácha byl kdysi (cca +- 1965) na brigádě ve Frutě Mochov.  Zpracovávali tam švestky, převážně na kompoty, částečně na povidla. Tedy: švestky z loňské sklizně, které dosud ležely na hromadách plesniviny. Úkolem bráchy bylo švestky házet do roztoku s jakousi kyselinu, která je plísně zbavila. Podle toho, zda klesly ke dnu či plavaly se pak zpracovávaly.   Dnes je na tom brácha lépe - už kompoty jí. Ale po oné brigádě několik let nebyl schopný kompot (ani domácí, za jeho přítomnosti zpracovaný) pozřít.

   Máma (krátce) pracovala ve skladech OZ (obchodní řetězec Ovoce a zelenina). Úprava zeleniny dávno prošlé a nahnilé vypadala obdobně (jen bez té kyseliny). Je faktem, že ta matka své děti tou zeleninou krmila, sama však pojedla skrovně chleba.

   A do třetice (podruhé máma): Máma dělala dlouhá léta prodavačku v polotovarech. Ačkoliv do polotovarů (tenkrát byly součástí RaJ) byly dodávány lepší kusy, měla máma vždy avizo, které si má koupit dnes (které byly alespoň trochu k jídlu).  Polotovary kupovala z donucení: ač se to příznivcům nezdá, otevírací doba byla 8:00 ÷ 18:00. Pravda - s půldruha hodinovou přestávkou (k čemu byla ženě, která musí obstarat domácnost?). Přitom bylo třeba před otevřením krám připravit a po uzavírací době uklidit.

    Víte, v čem byl proti dnešku rozdíl?  Internet neexistoval, Rudé Právo o tom ani náhodou nepsalo a ředitel televize by si určitě nedělal problémy tím, že zřídí "potravinového inspektora".  To je celý rozdíl, věřte.

To by mě zajímalo, zač minusy. Za pravdivé příběhy?

Osobně chápu potraviny z náhražek jako formu sociální pomoci - prostě lepší než nic, jsou lidé, kteří si ty normální potraviny prostě nemůžou dovolit a když by se začalo opravdu tvrdě sledovat, zda potraviny splňují různé normy, museli by se jíst pást (nebo, jak navrhnou socialisté, museli bychom jim zvýšit dávky - ať dodají, kde na to vzít). Pokud to kupují i lidé, kteří mají na výběr... no, je to jejich volba. Ale pravda je, že je těžké to poznat. Osobně používám kombinaci tří možností - důkladné studium etiket (takže, paradoxně, z tohoto hlediska mi více vyhovují balené uzeniny, protože u "řezníka," ať už živnostníka nebo za pultem v supermarketu, žádné nejsou), orientace pomocí ceny (nejlevnější v dané kategorii prostě preventivně škrtám) a osobní zkušenost (koupě osvědčených značek). A funguje to (nebo si to alespoň myslím).

Možná by paradoxně pomohlo otevřít potravinářský trh mimoevropské konkurenci, to už je ale otázka na Brusel (zdaleka ne všechny potraviny lze dovážet přes půl Země, ovšem u těch, u kterých to lze, by se snížila cena, takže by lidem zůstalo více peněz na ty, u nichž to nejde a mohli by si připlatit za kvalitu).

Člověk nemůže všechno vyrobit a vypěstovat sám. Měly by se zase zavést nějaké normy. Salámy už skoro nekupuji, to si si radši dělám tlačenku, aspoň vím, co jsem tam dala, chleba už taky kupuji jen někde nebo ho peču, pěstujeme ovce, tak maso máme (vím, že každý skopové a jehněčí nejí), marmelády a kečupy jen svoje, zelenina a ovoce rovněž. Ale přesto to nestačí, nevyhnu se konzumaci potravin ze supermarketu. A mnozí nemohou udělat ani to, co dělám já, protože na to nemají čas a možnosti nebo prostě nejsou ten pracovní typ. A ještě, někteří lidi (příbuzní) koukají, že moje jablíčka jsou občas červivá nebo mají nějaký stroupek. Radši krásné jablko ze supermarketu. Těm já říkám "Sněhurčino". Moje jablka postřik skoro nevidí.

Kupuju si maso u českého řezníka. Má svůj obchod a do supermarketů nic nedodává - a jsem velice spokojen. Navíc součástí té jeho masny je i vývařovna - jeho ovar nebo uzené koleno, to je pohádka. Chlape, Vy jste mi dal - v úterý jdu na 25 deka jeho českého ovaru.

My dtto

Hlavně že nám chutná  a je nám jedno že tam je voda, mouka, posypová sůl, éčka, maso zdechlin a kdovíco ještě.

Přestože jsem pravicově smýšlející člověk mohu porovnat, že za totáče naši drželi vždy jedno, až dvě prasátka a pravdou je, že takové maso z domácí zabýjačky to opravdu nejde porovnat. Je to poznat hlavně u sádla. Zkuste si koupit špek a doma jej vyškvařit. To z domácího chovu voní, že se vám sbíhají sliny. Z dnešního špeku vyškvaříte tak akorát mazivo vhodné do koloběžek. Nutno podotknout, že velkou měrou se na tom podílí krmivo.