Ach ty ženy

    Byla již neděle krátce po půlnoci a drobné tmavé mráčky na obloze občas dovolily zvědavému Měsíci nakukovat na krajinu pod sebou. Vždy využil této příležitosti a maloval spěchající vlnky říčky Malše zlatými a stříbrnými barvami.

   Osadní oheň již ubral na intenzitě a s ním kytary i zpěv. Kruh osadníků okolo ohně prořídl a zbývající část, převážně muži, se snažili dopracovat s obdivuhodným úsilím na dno pivního sudu.

       Obvykle v tento čas začali sérií vtipů, dále následovala jako vždy, vášnivá politická diskuze. Všichni se vzájemně znali, někteří již od dětských let.  Přesto se při výměně názorů nazývali blbci, voly, pravičáky a levičáky, Putinovci a i hůře.

       Jak se čas vzdaloval od půlnoci a poslední žena popřála dobrou noc, přešlo se plynule na téma o ženách. U mužů je tento zvyk asi zakořeněn ještě z časů povinné vojenské služby. Po desáté večer když se na cimře zhaslo, začínala debata většinou takto:

      "Kluci, já vám povím zážitek. U nás v paneláku přes chodbu bydlela pěkná panička...". Jindy zase, Franto vyprávěj jak jsi pígloval v tátově škodovce, a ta tvoje holka vykopla nohama přední sklo. Témat bylo nepřeberně.

       "Chlapi," využil chvilkové mezery ve vášnivé debatě okolo ohně Mrkvička Rudolf, jež měl přezdívku Knihomol.

       "Já někde četl, že každé čtvrté dítě je nemanželské!  Z tisíce dětí, dvě stě padesát má jiného tátu, to je úděsná cifra."  Chvilku bylo slyšet jen praskání dřeva v ohni. Snad každý na vteřinku kalkuloval, jak na tom vlastně je on sám.

         "To je tedy síla", přerušil krátké ticho od pípy u sudu otec početné rodiny Tomáš. Jsme vlastně jedna velká rodina. S jedním děckem ti pomůže soused, ty na oplátku jemu. Čím pěknější ženská, tím větší riziko",  Honzíku co tomu říkáš,  ty máš ještě na krku svatební chomout a Zuzanka je výstavní krasavice a následoval bujarý smíchu.

        "Hej ty levičáku, být tebou tak přemýšlím a počítám.  Máš Tomáška, Zuzku, Martina a tvá Jiřinka čeká co!? no přeci čtvrtý a dle statistiky, jak tvrdí Knihomol by nemuselo být tvoje."  Trumfoval odpovědí směrem k sudu čerstvě ženatý Honzík.

         "Matka jistá, otec nejistý," povzdechl si šerif osady Bobin a zhluboka se napil s cílem zahnat chmurnou představu a pokračoval.

         "Chlapi, tak to bohužel na světě chodí, s tím nic nenaděláme. Statistika uvádí, že osmdesát procent ženáčů, alespoň jednou byli nevěrní. U žen je statistika nevěr o trochu nižší, ale na výzkumu mohly pracovat ženy a samozřejmě výsledek s pochopitelných důvodů upravit.

         "Všichni znáte naší Norinu, koupil jsem jí s tvrzením prodávajícího, že je z rodu čistokrevného labradora. Když jí po roce začaly vyrůstat bílé šmouhy na prdeli, tak jsem na toho kořena vlítnul aby mi dal vysvětlení.

        Chlapík hrál chvilku překvapeného a bránil se argumentem, že jeho pes je čistokrevný labrador. Já povídám, to vím, ale kdo je máma. On se zase dlouho kroutil ale nakonec se omluvil a přiznal co se stalo".

        "Jednoho dne jsem našel před dveřmi mého domku košík s pěti štěňaty a lístek :- Váš pes ustavičně šuká moji fenu, tak se tentokrát o štěňata postarejte Vy.

                            "Takže pánové, v tomto případě je vyjímečně otec jistý a matka nejistá."