Když jsem si v roce 1979 koupil svoje první auto, můj tchán (mi jako řidič) řekl: "Až ujedeš prvních 5 tisíc kilometrů, naučíš se řídit a za dalších 20 tisíc km se naučíš jezdit"...!

Mno, to se moc nepovedlo. Jezdím o něco méně let než vy, čtyřicet. Ovšem z toho z valné většiny jako profesionál. 1,6 mega kilometrů v podstatě se vším , pravda krom autobusu, na ten jsem "koule" nikdy neměl. Naučil jsem jezdit své blízké, dokonce jsem měl právě na to zkoušky učitele autoškoly, kdysi.

Vaše body rozebírat nebudu, krom toho prvního, to je pitomost.

Navrhnu svoje.

1, Jeď tak aby jsi se vždy vrátila domů, ti ostatní na silnici také.

2, Mysli i za ostatní, chyby děláme všichni.

3, Jezdi "defenzivně", čti provoz.

4,Vždy platí zákon traverzy.

5, Lidí s náhrobkem "já měl přednost" jsou plné hřbitovy.

6,Auto je zbraň, tak se tak chovej.

7, Ego nech doma.

Našel bych těch pravidel ještě spoustu ale opravdu nejsou o nějakých rychlostech , jsou obecná. Společného mají jedno, mysli !!!

Tak to se moc nepovedlo. V principu jste napsal to samé, akorát jinými slovy.

Ach bože

Další Fiittipaldi se ozval.

Vezmu li vaše body 1 aě, tak jste jedním z těch, co zdržují dopravu a jsou potenciálním nebezpečím na silnicích.

Mimochodem, když předjíždíte do kopce, tak obvykle nevidíte za vrchol stoupání, což je velmi nebezpečné.

Z kopce před sebou vidíte celou silnici.

Na silnicích I. třídy bývají ve stoupáních do kopce souvislé podélné čáry (zakazující předjíždění). A když na silnicích nižších tříd tyto čáry nejsou, tak si řidiči myslí, že tam předjíždět mohou. A skutečně to někteří oslové dělají a špatně dopadnou. A dobře jim tak a ať si klidně svoje hnáty zpřeráží.

K tomu bodu 6: Vysvětlete nám, jak lze na dálnici (nikoliv na nájezdu, ale na dálnici!) vjet do protisměru.