Páskové byla skupinou nonkonformní mládeže, která se po roce 1948 distancovala vůči komunistickému režimu extravagantním oblečením a hlavně oblibou západní hudby - jazzu a později rock-and-rollu. Jazz vadil nacistickému režimu a stejně tak pobuřoval bolševiky. Nespoutaný, svobodný duch je pro všechny totalitní režimy nežádoucí, proto bylo zapotřebí s ním řádně zúčtovat.

Protipólem pásků a jejich "dekadentnímu západnímu stylu" byli uvědomělí svazáci. Ti netrsali v rytmu podivných černošských rytmů, ale chodili na brigády, sváděli boj o zrno a k tomu pěli budovatelské písně či častušky o Stalinovi, o plnění plánu nebo o náboru traktoristek. Případně o Frantíkovi, co šel kolem zahrádky...

Dneska mají svazáci trpké stáří, když musí přihlížet k tomu, jak parlament přijímá Američana a ještě si k tomu dovolí vyvěsit vlajku s hvězdami a pruhy. Toho se zřejmě kdysi nenadáli...

V mnohém máte pravdu. Jen na současné novodobé svazáky dosti zapomínáte. Asi by mnozí z oněch současných byli mnohými z těch, o kterých píšete, kdyby jim bylo o půl století, či I více, méně let, tedy kdyby i oni tehdy byli naživu. Asi byste tam i Vy ,,dost dobře zapadla"

koukám, že si dnes libujete v kádrování.

Koukám, že je to Vaše oblíbená věta.

Já si zase jako novodobého svazáka představuji jistého sazeče smajlíků.

Od ,,sazeče paneláčka" to obzvláště sedí

P.S.: od jednoho ze sazečů taky rádobydiskutérů, tolik pro upřesnění

Kdepak pane Jiroudku, svazačkou jsem nikdy nebyla, už proto, že mou první literární láskou byl Danny Smiřický ze Škvoreckého Zbabělců.

To myslíte jejich první vydání, či až ta pozdější, když již nebyla ,,na indexu"

Mám na mysli první vydání, z kterého se podařilo zachránit jen menší část, ta větší byla stažena i z pultů prodejen a šla rovnou do stoupy.