Článek se tváří jako oběktivní, jde ale o komunistickou agitku. ČSSR prý vyráběla statisíce aut, dnes menší ČR vyrábí jich asi 6x víc, a těm autům se v zahraničí nesmějí. Prý tady ženy chodily pěkně oblečené. Dost věcí si ale musely udělat z pokoutně sehnané Burdy, či nakoupit v Tuzexu. Popřípadě němečtí turisté se domnívali, že tady stav v této zadrátované zemi bude ještě horší, jenomže tato zem zdědila po první republice celkem vyspělý textilní průmysl, který celkem dost vyvážel, byť s velmi nízkou efektivitou. Socialistické zemědělství vyrábělo dost draho, velmi dotované potraviny přišly v přepočtu na plat běžných lidí dráž, než jsou potraviny dnes. Směšné je, že autor dává dlouhý poválečný nedostatek potravin do souvislostí se soukromým zemědělstvím, jako by komunisté nechali zemědělce po válce svobodně pracovat. Připadá mi to jako komunistické "vysvětlení " polského nedostatku potravin v 80. letech, jako by dnes Poláci, kteří hrnou potraviny do Evropy, přešli do družstevních kolchozů. Článek jsem četl rychločtením, předpokládám, že ani slůvkem se autor nezmínil o mrtvých řekách, kyselých deštích a umírajících lesích na horách, orbě na horách, která zaplnila ornicí přehrady, melioracích, které vysušily krajinu, a jsou dnes příčinou rychlého, ničivého odtoku vod v době přívalových dešťů...

Zajímavé, jak těsně po r. 1989 k nám jezdili Němci a Rakušané nakupovat naše "otrávené" potraviny, protože byly levné. A nebylo to jediné zboží, které u nás levně nakupovali.

zkouška

zkoušel jsem si, jestli mně chodí e-mailem reakce, nějaký šíleně chytrý machr mně dal mínus- jinými slovy, neví proč a nač, hlavně že dal mínus, což mně opravdu,ale opravdu nevadí

Ano, bylo to složitější. V KSČ bylo asi tak kolem 10% obyvatel, a ti měli samozřejmě větší či menší výhody, podle toho, jak nadšeně jásali. A pak tu byli ještě takoví "bezpartijní komunisté", jak je nazval s. Husák. A pak spolupracovníci StB. Tihle všichni na minulý režim vzpomínají se slzou v oku.

Blog pana autora tedy lze brát jako vzpomínání jednoho takového. Tedy jako člověka, který klidně vychvaluje a obhajuje ideologii, kterou náš právní řád považuje za zločinnou a zavrženíhodnou a jejíž propagace je stejně trestná, jako propagace nacismu.

Proto je dobře, že blog byl opět zařazen, aby bylo vidět, jací lidé mezi námi žijí.

Jinak - mohl bych to vzpomínání vzít po částech a doložit opakem. Ale proč? Rozumný člověk, navíc pamětník, si to udělá sám.

SUPERANTIKARMA.

Vidíte – a podle rudého Petříka autor píše pravdu. (viz níže, kde navíc dává křesťanům za vzor militantní bolševiky)

...stažení tohoto článku do soukromých považuji za chybu....ukazuje totiž myšlení některých skupin lidí...v plné parádě a hrůznosti....

...podobně jako filmové týdeníky....ono to dnes vypadá jako parodie z dílny scénáristů borata...ale oni to mysleli smrtelně vážně....

...já už nezažil povinné rudé šátky.....ale o masové "dobrovolné" manifestaci na 1. máje či kladení věnců u pomníků osvoboditelů se s námi jaksi nikdo nebavil....za prchnutí z průvodu mohla být i dvojka s chování....

V podstatě oni jenom strašili, že (neúčast) či prchnutí z prvomájového průvodu bude mít takové následky. Já jsem se nechal zastrašit jen jednou. Nicméně v tom prváku skutečně asi hrozily sankce (škola potřebovala do průvodu někoho z žáků nahnat, školu nemohl zastupovat jen předseda KSČ, ruštinářka a učitelka občanské výchovy, takže vůči prvákům byly výhrůžky ostřejší) , a uvedený systém byl absurdní a hrůzný, jak uvádíte.

Překvapuje mě, že se nestydíte něco takového vůbec napsat. Socialismus na cestě ke komunismu byl zrůdný režim. A možná nejhorší byli právě takoví jako Vy, kteří si toho prostě nevšímali a tím to vlastně tiše schvalovali a komunisté z toho čerpali podporu. Národ sice nevyhynul, ale mučení, bití a zatýkání nepohodlných, o nucené práci politických vězňů v uranových dolech ani nemluvě, to nemůže omluvit vůbec nic. Spisovatel Jan Beneš se nejspíš v hrobě obrací, spisovatel Jiří Stránský by se nejspíš zděsil, kdyby si přečetl ten Váš bohorovný přístup ke zrůdné ideologii.

Spisovatel Jiří Stránský je podobný fanatik jako byli radikální bolševici. Z vlády takových lidí bych měl větší strach, než z vlády lidí typu pana Komárka.

Jako propaganda dobry. Historicka hodnota nulova.

Jistěže to bylo složitější. Od malička jsem od rodičů slýchával, ne abys to co slyšíš doma říkal ve škole. Můj otec měl doma zarámovaný diplom "Nejlepší pracovník MZO" podepsaný ministrem , ale v r.61 musel odejít s odůvodněním že v rezortu ZO nemůže dobře pracovat člověk, který nikdy nemůže dostat cestovní pas. Tak ten diplom hodil za skříň, aby ho neměl na očích. Já jsem po 8. třídě se samými jednotkami nebyl přijat na průmku prý pro velký počet uchazečů. Musel jsem tedy pokračovat tzv. 9. základní a otec dostal avízo, že ani z devítky mě na střední školu nevezmou, protože mám nedoporučující stanovisko z uliční organizace KSČ. Nastalo tedy shánění vlivného komunisty, který bude natolik férový a natolik odvážný, aby mě toho cejchu zbavil. Naštěstí se takový našel. Protože vše se ale v čase mění, co platilo v r. 1961 už bylo v r. 1964 úplně jinak. Najednou jsme celá rodina dostali povolení k soukromé cestě do Francie k příbuzným. Otec pak začal pracovně jezdit na stavby investičních celků do zahraničí. Kolegyně pouze o 4 roky mladší než já nevěří tomu, že někdo někdy nemohl z kádrových důvodů jít studovat a svou historii jsem si asi vymyslel. Její rodiče prý nikdy v KSČ nebyli a ona žádné potíže neměla. Jenže ona šla studovat v roce, kdy naší rodině už i povolili cestu na zlý kapitalistický západ, takže už jsme ani my problémy neměli. Všechno ale dělají lidé. Vždycky záleží na tom, jaká sorta lidí se dostane k moci a je vcelku jedno, pod jakým praporem. Za socialismu jsem říkal, že tu nevládnou ti, co mají červenou knížku, ale klan kámošů. Pravda - byli v něm převážně ti s červenou knížkou, ale byli v něm i ti, kteří ji nikdy neměli ale byli té správné partě užiteční. Ale většina těch co tu knížku měla, se do klanu nikdy nedostala - byla jen nutný komparz, bez jakéhokoli vlivu. No a klany kámošů vlastně vládnou dodnes. Jednou je hůř, jednou je líp, ale žít se musí dál.

Pane Komárku, bezva článek! Děkujte panu Hermánkovi, že na něho dal ve svém blogu odkaz, a tak si ho může přečíst více lidí. S dovolením jsem ho sdílela dalším lidem, snad Vám to nevadí. Dalo by se o tématu sáhodlouze diskutovat, v soukromí to dělám, ale zde nerada kvůli trollům.

Je to úděsný článek. Proto děkuji „panu Hermánkovi, že na něho dal ve svém blogu odkaz, a tak si ho může přečíst více lidí.“ Autor si tak uřízne daleko větší ostudu, než by mohl.

A od vás je nadmíru statečné, že máte sílu vyhnout se diskusi s trolly.

A závěrečná poznámka: O členství v KSČ jsem nikdy ani nezavadil

Pane Komárku, píšete slušně a zdánlivě i vyargumentovaně.Zdánlivě! Pokusím se trochu zareagovat. "Pak by bylo cenné, kdyby uvedli kde, v jaké profesi a v jakých dobách. Ale to by museli mít dost po šedesátce, aby ještě něco zažili na vlastní kůži." Píšete. Nebudu se s tím hledat, už na to blbě vidím, ale napsal jsem o tom i blog. Myslím se jmenoval Stranické hodnocení nestraníků. To, že mne po r.68 vyhodili z ČT bylo skoro normální, tenkrát. Víte třeba, že krom normálních posudků chodilo do podniků ještě komunistické udávání, které ovšem udávaný neviděl, zato stranické výbory ano. A ječtě přidám jednu vzpomínku. Bylo mi asi deset, po válce jsme se z vesnice přestěhovali do Prahy. Vysíílali v radiu proces s Horákovou. Moje laskavá o hodná máma, věřící, se modlila, klečela u stolu a ptala se nahlas: táto, co je to za svině? Vy jste v té době nežil a ty svině tenkrát neslyšel? Já také žil a ještě žiju celkem spokojený život, ale komunismus pro mne i mou rodinu byl zlem. Pokud to pro vás byla selanka....