Copak Havel a ostatní "elita", chartisté apod. Ti se teprve vraceli z flámů, když ostatní lidé vstávali do práce. Měli jsme úplně jiné starosti, než tihle pražští "intelektuálové". A my tady na Moravě, to byl úplně jiný život, velmi vzdálený od toho rozmazleného pražského. Karma!

Havlova "elita" makala v kotelnách, uklízela baráky, myla okna, vykopávala kanalizaci atd.

Když ráno frézu roztočil, svou druhou krasavici, šťastně se na ni zazubil a měl jí hned měl co říci!

Refrén: Víš, to je nějak tím, že si už vůbec neumím, představit život bez tebe, bez tebe, bez tebe, představit život bez tebe.

V šest v práci!

Autore, ještě jste zapomněl na elektrické ploty, psy a samopalníky na hranicích. Někdo by vám to mohl blbě předhazovat. To přece taky nikomu z vašeho kolektivu nevadilo, protože v čem nás to omezovalo? Sporotovat se dalo večerně ve školních tělocvičnách, 1-2x za zimu byl jednodenní odborářský lyžařský zájezd za účelem přešlapováni a mrznutí ve frontách na vlek, a v létě se dalo koupat třeba na Mácháči nebo v Bulharsku - no čím to je jiný od těch dnešních vymyšleností? Co jsme se sešli každej měsíc v sobotu před panelákem s chlapama na brigádě, tak pokud vím, nikdo nic o Alpách nebo nějaký Hurgáně nemlel a jak pak jsme byli večer všichni unavený a spokojený...

Pakliže se pan autor neštítí tvrdit, že takové neštěstí žít ve lži není, tak je padlý na hlavu. Jemu, jak zřejmo ze sáhodlouhého blogu vyplývá, že žít ve lži je balada. To hodně vypovídá o jeho charakteru. lepší žít ve lži, než ve svobodě. Dle mne je to přímo odporné.

On není padlý na hlavu, je dokonalou ukázkou pokřiveného charakteru (za což tak úplně nemůže on sám), který vytvářel život za socialismu/komunismu. Podle mého názoru si autor ani není schopen uvědomit jak pokřivený je jeho pohled. V tom mě utvrzují jeho prohlášení v článku.

Takový ráj na Zemi to byl.

Všichni byli šťastní, až na těch několik popravených lidí.

Všichni se (socialisticky) milovali, až na těch několik lidí ve vězení.

Všichni se radovali ze světlých zítřků, až na těch několik tisíců emigrantů.

Všichni mluvili pravdu, až na těch několik provokatérů.

A nakonec to velká většina lidí stejně nechtěla - to ta krása života je unavila.

Ať plány imperialistů zhatí, naši vepři boubelatí!

Sovětský svaz náš vzor!

Socialistickou výrobou k lepšímu zítřku!

Sovětský svaz - mírová hráz!

Ať žije marxismus-leninismus, nepřemožitelná zbraň pracujících celého světa!

Sovětská armáda - nezdolná záštita pokojného budování a strážkyně míru!

Ano, ano. Tak dobře a bezpečně se tady žilo, než Havel začal létat ve vrtulníku!!!

Agresorům do tváře vrhnem tuny siláže!

Radostně jsem zpívala s naší třídou a soudruhem ředitelem naší školy při rozorávání mezí. Bylo to i naše pole, které tím připadlo JZD. Hurá!

Že bychom díky tomu byli v 80.letech potravinově soběstačnou zemí...ale o to usiluje i KLDR...

Zajímavé vzpomínky, díky autorovi, fakt. On to život ve lži byl, to měl Havel pravdu, ale samozřejmě to spoustu lidí nezajímalo. Prostě proto, že taková je lidská přirozenost. Někteří lidé hodně přemýšlí (Havel), někteří aspoň o víkendu, jiní jsou napůl zvířátka a někteří celá zvířátka. A tak je to globálně, takový je lidský druh. Bylo a bude. Já mám taky pár vzpomínek na socialismus...můj otec se bál, a oprávněně , komunistů. Jeho bratr skončil na šibenici a někteří příbuzní na dlouho v kriminále. Takže nás nutil, abychom asi od 6 let chodili "do průvodu" v Praze. Chtěl nás prostě integrovat do komunismu, abychom neměli potíže. Ale bylo to marný, mě pak po 68. roce stejně štvali jak sověti, tak místní komunisti a revoluci, resp. pád režimu jsem uvítal. Brzy se ukázalo, že kapitalismus taky není jen to nalakované a kvalitnější, má to své mouchy. Prostě jsem měl o Západu romantické představy. Všechno nebo hodně toho špatného třeba z USA ale jsme viděli už v jejich filmech z 60.let a pozdějších, které tu komunisti rádi promítali. Vietnamská válka, kriminálky, špionážní filmy, "Tři dny Kondora", "Maratónec" a jiné. Ale to mi nevadilo, Amerika mi připadala stejně tak úžasná - včetně kovbojek. Jsou miliony pohledů na realitu, která byla, je a bude. A lidské ego si to vždycky maluje, jak chce.

Uvedené filmy, včetně kovbojek, měly vždy jedno společné - dobro zvítězilo na zlem, byť to nebylo snadné. Ještě bych připomněl film Listopadový plán, o připravovaném fašistickém puči v USA, který překazil nebojácný policajt. Natočeno podle skutečné události.

Vycházela tu i řada amerických detektivek. Jakmile jsem v doslovu či předmluvě našel, že kniha zobrazuje prohnilost americké společnosti, šel jsem ji koupit. Zejména, pokud ji přeložil Jan Zábrana.

Někdo si v tom přímo libuje. Jen se divím, že jste prošvihl odstřelení Stalinova pomníku, já bych čekal, že jej půjdete vlastním tělem bránit.

Pan Nikl ještě ukazuje jizvy, způsobené bouracím kladivem. Bránil, ale marně.

FUJ tojfl co ještě mezi námi žije.

I odstrašujících příkladů je nám třeba.