Tak jsme se dozvěděli, že za totáče skoro všichni měli chaty a párků vám bylo v obchodech panečku tolik, že před nimi museli odborníci museli varovat. A ta dnešní mládež, ta jak se oblíká, darmo mluvit.

jo

I když jsem žila ve stejném státě jako autor, mám na tu dobu trochu jiné vzpomínky. Pravda, v hadrech jsme nechodili, hladem jsme netrpěli, cestovali jsme, většinou se stanem a báglem, jen po naší republice, vyjma dvou čtrnáctidenních pobytů u Balatonu, ale byli jsme mladí a zdraví, tak nám toho moc zase nescházelo. Jo, museli jsme šetřit, bydleli jsme v podnájmu a když se narodily děti, bylo to dost finančně napjaté, zvláště když jsme si už museli pořídit vlastní bydlení - v podnájmu nás s dětmi nechtěli. Za novomanželskou půjčku - tehdy 30 tisíc - a půjčku od příbuzných cca ve stejné výši, jsme si koupili tzv. nouzový domek - bez zavedené vody a bez příslušenství, kadibudka na zahradě, ale elektrika byla - postupně jsme ho vylepšili a bydleli v něm osm let, než začalo město bourat a přidělili nám náhradní byt v paneláku. Jo, jo, byli jsme mladí a lidi kolem nás na tom byli s majetkem a příjmy podobně, tak jsme žili opravdu celkem spokojeně; některé čtvrtky jsme si vystáli frontu na zajímavou knížku, jindy zase na maso, celý měsíc se sháněl toaletní papír a menstruační vložky, občas byl problém koupit zubní pastu nebo prášek na praní, prostě každou chvíli něco na trhu nebylo, ale na to jsme byli zvyklí; výběr moc nebyl, tak se kupovalo to, co se zrovna nabízelo. stavební materiál, když člověk neměl pvolení na stavbu rodinného domku, se kupoval pod rukou, s patřičným "všimným", stejně tak nábytek, pračky, ledničky, jízdní kola a mnoho jiných, dnes trh zahlcujících věcí. Přežili jsme a vychovali tři děti. Změnu režimu tzv. plyšákem jsme radostně přijali a dnes se nestačím divit, kteří lidé jsou stále u moci, kteří z nich, tehdy zarytě pokrokoví členové SSM, se drží ve vrcholné politice a troufale obviňují ostatní z nedemokratičnosti. Jo, paměť je sviňa!

A potom přišla tzv. přestavba. A vznikaly rýmovačky stylu: "Miloši Jakeši, nemáš fleka na pleši, bez tohoto znamení se u nás nic nezmění" , nebo "Přestavba má zádrhel, není papír na prdel". Skutečně doba, ve které se autorovi tohoto blogu žilo krásně. Doufám, že se nic takového už nikdy nevrátí.

Dnes už nemusíte říkat, že se žilo báječně, to jste musel tenkrát, protože jinak byste nikam nevyjel, možná by Vám i ten titul sebrali, jako to udělali mému příbuznému.

Vlastně to sám i popisujete, měli jste jen to, co jste si dokázali vypěstovat nebo vyrobit. A za západem jste pokulhávali na obě nohy.

Myslel jsem, že na konci bude apríl, ale nebyl.

Takový je život. Autor většinu života prožil spokojen, téměř v ráji a nyní je už všechno špatně.

Já jsem také stařec a většinu života jsem prožil v zadrátovaném státu, bez možnosti vyslovit bez trestu svůj názor, v zemi, kde se lámaly charaktery, devastovalo hospodářství a ničily lidské osudy.

Teď jsem, až výjimky, spokojený.

No ano, vypadá to, že jsme žili každý jinde. My jsme ekonomicky nijak nestrádali, měli jsme i banány a toaletní papír, a přesto, připadala jsem si jako zvíře v kleci, ještě dnes z toho dostávám alergické pupínky, když si vzpomenu. Děsná doba.

když tak pročítám diskuzi a narážím na příspěvky pana Řezníka, vybavuje se mi sousedův ratlík, který také furt na někoho doráží, i když si jej nikdo nevšímá.

Mně by jenom zajímalo, čím se liší, to co uvádí autor tohoto blogu, od toho, co nám bylo servírováno v seriálu Vyprávěj.

V bleděmodrém totéž.

Ani jsem to nedočetl a raději rychle mizím z tohoto prostoru. On už Werich říkal: Kde blb, tam nebezpečno.

Pozor!!! Za tento citát mě už 3x smazali. Jinak souhlasím.

Já to fakt nezvládl, nedočetl jsem do konce, to prostě nešlo. To je tak šílená směs nemudrosti a překrucování, že na to opravdu nemám nervy ani žaludek. A kdyby toho byly dva tři odstavce, klidně bych je i komentoval, ale tuhle snůšku blbosti, vyvracet každý nesmysl, na to fakt nemám.

Ani já to celé nepřečetl. Směs nostalgie a růžové brýle minulosti u autora, tolik struč. ,,resumé"

Každý si mohl postavit rodinný domek a nepotřeboval k tomu moc vlastních peněz. Mladým lidem se poskytla nevratná a k tomu i bezúročná půjčka a dům se dal pořídit svépomocí za nějakých 200 tisíc. Ta doba měla chyby a za tu nejnepříjemnější pokládám absenci všech svobod. Byli jsme tu zavření jak králíci v králíkárně udržovaní při životě záchovnými dávkami. Neříkali jsme na veřejnosti co si myslíme, ale co se smělo. Volby byly fraškou, vyhrát je musela KSČ a vyhrávala je 99,9 %. Navzdory VTR - !vědeckotechnická revoluce) jsme krutě zaostávali za Západem. Lidé byli ze socialismu postupně čím dál víc otráveni, dnešní stav blbé nálady je proti tomu selanka.

S tím, že každý mohl, lze více než polemizovat. Nic nebylo ani tehdy zadarmo

Pobídky byly i kvůli ,,bejbybůmu", neb i tehdy ,,nebyli lidé". Na práci Jinak ano, bylo to taková cela, zdánlivě až sametová. Byla, než přes samet se překulila