Tak, jsem si znovu Váš blog důkladně přečetl a už chápu, čím jste pány Vodvářku s Vokounem tolik vytočil.

V době, kdy veškerý mainstream vyžaduje o době před rokem 1989 POUZE negativní informace a zcela ignoruje zločiny spáchané současnou "demokracií," tak z jakéhokoliv jiného názoru se mohou pominout.

Za mne karma

Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské. Jenže to asi nebude Váš případ.

Na rozdíl od Vás jsem do partaje vlezl. Jenže soudruzi brzy poznali, že se spletli, když mne znáborovali. Oženil jsem se, a svatbu jsem měl, hádejte kde. Když mi soudruzi vyčítali, že na otázku, zda jsem vyrovnán s náboženskou otázkou, tak jsem prý řekl ano. To byla pravda, soudruzi. Vy jste se mne neptali, zda chodím do kostela. Tak mne vyhodili. To se stalo v roce třiasedmdesátém.

To mi bylo jednadvacet. Nechali mne sice odmaturovat, dělal jsem to večerně. Jenže rukama jsem se živil až do třiaosmdesátého, poslední čtyři roky u krumpáče na dráze, to jsem už dálkově studoval 2. ročník VUT. Takže soudruhy skutečně miluji, jen co je pravda. Já si nemohl dovolit za komoušů dělat recesistu v obci inženýrské.

Zato mezi věřícími katolíky jsem nacházel oporu a dodnes Bohu děkuji, že mne neopustil.

Vám přeji, abyste prohlédl, byť v okamžiku smrti, oba k ní už máme poměrně blízko, aby vám Pán odpustil.

jste úžasný člověk,mám podobně s katechety a kněží nádhernou zkušenost,a taktéž Bohů za ně děkují

Nikdy jsem se myslenkove nopoddal diktaturam, ktere maji pocatek ve vymydleni lidskych mozku - nabozenstvi (v soucasne dobe nejzrudnejsi je islam), nacizmus, komunizmus). Je to uz v lidske DNA, ale to je na dlouhy komentar. Jako mladik za komunizmu jsem samozrejme prozival kouzla mladi, ale nedal jsem se zblbnout v nejmensim se slusnym prezivanim ve srovnani s rustem na "zapade" a v nejhorsim se zlociny komubistickeho rezimu.

Kdo by nepodlehl kouzlu bukanýrů?

Je opravdu úsměvné, pokud - již odrostlý člověk považuje zavedení diktatury za své osvobození. Nic Vám nevytýkám, zřejmě otevřená zpověď prožitku života vlastního. Co mi chybí, je alesdpoň náznak sebereflexe - A za jakou cenu ? Mnoho lidí potvrzuje, že žít se dalo - Ani já to nevyvracím. Nicméně to je dojem kteréhokoliv pracovníka firmy - před jejím úpadkem. (ČSSR - Rakousko). Rodiče taky měli chajdu, klasika, cosi koupili, cosi přemístili . Pak ten táborák, otec - Oldřichu, jsi bezva chlap, ale urva komunista. Oldřich urva, i ruské důstojníky osadou pak provázel - strana jej doprovázela do funkcí. Otec rebel, byl taky doprovozen, do prádelny ovčí vlny, aby se sžil se správnými názory. Pak zase režimu Oldřichové došli a hledali se odborníci. Z živno rodin, z textilu. Tak rodič zase vedoucoval a objížděl Evropu se svými cizími jazyky. Teror se žádný nekonal - pouze kus hloupého života

Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm. Bludička Julie svou vůní zmámí je.

No vidíte. Aj na otrokárskej spoločnmosti (lágre, gulagy) napriek justičným vraždám, štátom riadenému okrádaniu vlastných občanov, cenzúre atď. sa dajú nájsť pozitíva... stačí fiktívny farár.

To, co mi ale v hlavě leží, je otázka, zda věk stříbrný byl lepší věku zlatého.

Jasně, že jste spokojen. Je to v pořádku, prožil jste fajn život, brigády, pochody na prvního máje atd.

A teď si představte, že byli i jiní. Ti, kteří nechtěli poslouchat zprávy o budování úspěchů socialistického zřízení. Třeba chtěli jen chodit do kostela a vyznávat svou víru. Nebo číst kvalitní knížky a ne ruské budovatelské pitomosti. Kterým - na rozdíl od vás - nechutnalo odstředěné mléko v pytlíku. Kterým vadilo, že celou Libavou obsadili Rusáci, stejně jako další rajóny v Čechách a na Moravě. Třeba se jen chtěli podívat do toho kapitalistického pekla a na hranicích se střílelo a byly tam dráty.

A ten fajnovej režim a doba, která se vám tak líbí, jim to všechno nedovolila. Dokonce - považte - některé zavírala jen proto, že měli odlišný názor. Že si dovolili kritizovat tehdejší režim, jako to dnes děláte svým článkem vy. A zatímco vy jste v pohodě, tak u nich už zvonili nezdvořilí pánové a odvedli je k výslechu a některé na delší čas na nedobrovolný pobyt.

Stran náboženství. Souhlasím s vámi, že byla chyba jej vést jako povinný předmět. Rodiče vás mohli klidně odhlásit, vystoupit z církve a nic by se nestalo. V stejné době však byli faráři režimem popravováni, což možná nevíte. A za nic. Srovnávat facku od faráře s chováním bolševiků s jejich vraždami nevinných.... no užijte si to.

Zajímavé, že zrovna Vy, pane Vodvářko jste za komunistů patřil k těm vyvoleným a přitom na ně tolik nadáváte.

Studium na prestižní vysoké škole, cestování na východ i na západ. O tom se v současnosti mnoha lidem zlikvidovanými vymoženostmi naší demokracie ani nesní.

Exekuce lidí, kteří nemohli splácet hypotéky či nájmy, když přišli o zaměstnání je více, než lidí postižených komunistickými represemi.

Máte ten referát moc dlouhý, tak jsem toho po prvních pár odstavcích nechal.

Ale není mi jasno, v kterém období podle vašeho tvrzení bylo ze škol vyřazeno náboženství. Já jsem absolvoval základku v 70. letech. Náboženství bylo na naší škole jako regulérní nepovinný předmět, vyučovalo se odpoledne, panáček docházel do školy a soudružka třídní ho oslovovala "důstojný pane" a pokazdé když s ním mluvila, tak nějak zjihla.

V roce 1949 jsme měli náboženství, ale nevím, jak dlouho.

Katolická církev zapráskala učení Kristovo tolika nesmyslnými obřady a žvaněním, že kdyby nebyl vzkříšen, musel by se obracet v hrobě.

Založte si vlastnú církev.

Házíte všechny do jednoho pytle a to vám stačí. Protože mám špatnou zkušenost s jedním farářem, tak celá církev a všichni věřící jsou špatní. Protože moje učitelka dějepisu byla neschopná, tak všichni učitelé dějepisu a historici jsou určitě také neschopní, to je teda logika.

A ty další smyšlenky ty ani není třeba komentovat. Baťa organizoval svátky práce, ale účast nebyla povinná a nekontroloval ji například nějaký uliční výbor, stejně jako vyvěšování vlaječek.

Ale jsou i horší věci. Běžte o té svobodě za komunismu říci těm, co prošli výslechy na STB, těm, které soudruzi umučili v lágrech. Řekněte jim do očí, že to byla doba míru a svobody.

Možná by bylo dobré jít se podívat na Ukrajinu, jaký režim tam západní "demokracie" zavedla.

A to nežijeme v padesátých letech.