Byly činěny nějaké pokusy kontaktovat Julii v lesích u Čerchova?

Aspoň jsem u pátračů nezahlédl nějaké megafony či tlampače. Také mně napadlo, jakoby Julia spíš pátračům unikala než aby jim šla vstříc. A bylo tam hodně hluku, v noci projížděly světlomety, to nešlo přeslechnout ani přehlédnout.

Ony ty lesy kolem Čerchova přece jen nevypadají jako amazonská džungle. Dokonce podle detailních map na sever od Čerchova je les protkán tak hustou sítí lesních silniček, že pomalu každých 500m by člověk na nějakou silničku narazil. To spíš jihovýchodním směrem je les hlubší a také komplikovanější, ale i tam jsou lesní silničky či cesty. A všude, i jihovýchodním směrem je několik turisticky značených, to jest vyšlapaných cest. Ony ty záběry z dronů nebo helikoptér jsou poněkud klamavé. A podle posledních údajů byla Julia nakonec nalezena na takovém místě, že nutně musela nějakou takovou lesní silničku či vyšlapanou turisticky značenou cestu přelézt – a znovu se zabořit do lesa. Vrtá mi hlavou, že na té silničce nezůstala. Nakonec byla objevena ve vysoké trávě. Naštěstí, také mohla být přehlédnuta. A vysoké trávy rostou spíše na světlinách, ne v hlubokém lese.

Uvažuji, jak by reagovala, kdyby lesem projížděly vozy s tlampači, nebo chodili pátrači s megafony, a kteří by vyvolávali: Julia komm her, wir suchen dich. Ale to je samozřejmě uvažování starého turisty. My např. jsme toho nachodili v lesích s dětmi spoustu, ale nějak jsme je nikdy nespouštěli z očí. Ale já bych určitě nějaké megafony nebo tlampače do akce nasadil. Vždyť do těch mikrofonů ji mohli vyvolávat i přímo její rodiče.

Také jsem si vzpomněl, jak jsme v r.60 v malé skupince asi 5 vojáků lezli v noci na Čerchov. Na Čerchově byla totiž velká kasárna, kde se dělal radiový průzkum z vojenského vysílání z Bavorska, také se sledovala letecká komunikce atd. To jsme dělali také na Klínovci, ale z nějakého důvodu nás muselo několik vyrazit na Čerchov ke složení radistických třídních zkoušek, které jsme na Klínovci prošvihli (já byl zrovna s chřipkou ve Vejprtech). Do Domažlic jsme dorazili k večeru, ještě za světla prošli kolem té sochy Choda se psem, která je tam někde nahoře, pak už zabočili do hraničního pásma a pak už se setmělo. Pak už za úplné tmy jsme stoupali po nějaké lesní cestě do kopce, míjeli křižovatky lesních cest, ale věděli jsme, že se máme držet telefonních drátů. A skutečně: i proti noční obloze byly dráty na sloupech trochu vidět. A byli jsme hluční, rádi bychom vyvolali nějakého pohraničníka, ale na nikoho nenarazili. Nezabloudili jsme a nahoru došli někdy o půlnoci. Já pak udělal II.třídu, za což jsem pak inkasoval měsíčně asi 140 Kčs.

Také jsem na mapě nepřehlédnul, že v blízkosti vede dráha, kde u zastávky Milavče došlo před pár měsíci k té těžké havárii. Došly vyšetřující orgány už k nějakým závěrům? Byly by nepochybně zajímavé.