Brambory: nově jen pro bohaté.

Už tu byl příspěvek „Vlastní bydlení: nově jen pro bohaté!“ Doba pokročila a teď už aby se totéž říkalo o bramborách. Tak to je fór. Aby chudý člověk váhal, jestli má koupit kilo nebo dvě kila brambor, to tu ještě nebylo.

Brambory – to byl vždy symbol potravy pro chudinu. A přitom co tu už bylo propagandy, co všechno komunisté zničili: venkov, zemědělství, atd. Což o to, nás venkovských buranů, co si brambory pěstují vlastní, se to netýká. A je nás takových dost – soudě podle toho, kolik se na jaře prodává sadbových brambor v nedaleké prodejní hale, to jezdí jedno auto za druhým (a to zdaleka nedáváme každým rokem novou sadbu).

Nedávno kritisoval pan Babiš české zemědělství, jak produkuje tak málo pro naši spotřebu, že se dnes už většina potravin dováží. Tomu prostě nerozumím. Nerozumím tomu, proč většina kravínů, postavených do konce 60.let, je dnes prázdných, pustnou a začínají propadat zkáze, atd. Zato exportujeme ročně na 3 milióny tun obilí, protože nemáme dost masné, mléčné a vaječné produkce, abychom ho zkrmili. Pokud si pamatuji, tak za zločinné komunistické diktatury jen asi čtvrtinu produkce obilí tvořilo tzv. chlebové obilí, tj. obilí pro přímou spotřebu, většina produkce obilí se zkrmila. A pro výkrm vepřů se ještě z Ameriky dováželo ročně několik set tisíc tun pokrutin. Také leta sleduji na teletextu, jak neustále klesá produkce i brambor. Tak tomu také nerozumím. Mám se tím bavit? A mám teď problém koupit obyčejné krupky, jak má potom člověk uvařit nastavovanou kaši? Ostatně z brambor jsou ty nejlepší lidové chuťovky: nastavovaná kaše s osmaženou cibulkou a volským okem, kulajda, bramborák, bramborové placky s bílým kafem, a další.

Také se tu zase rozjela popuzená diskuse, jak s tím bydlením. Tak z toho jsme my starší také většinou venku. Také hvězda zdejšího blogu tu měla hódně klikanej příspěvek, kde zase jako obvykle většinu viny přičetla státní bance, atd. Jenomže: tahle situace s bydlením postihuje celou západní Evropu. A tam vliv naší banky nezasahuje. Nezasahuje do Londýna, do Paříže, Rotterdamu, do německých velkých měst, a vůbec do všech městských a průmyslových aglomerací. Všude tam je kritický nedostatek bytů, staví se málo a draze, náklady nájemného bydlení explodují do nebetyčných výšek, atd. Zato excelují koncerny spravující a pronajímající nájemné byty. Např. německý koncern Vonovia (jeden z největších) ročně zvyšuje zisky o dvouciferné procentní hodnoty a představitelé správní rady si ročně přihrnují miliónové bonusy (v E). Proč by ne, když se jim tak dobře vede. Ale právě tento koncern přišel teď s rádoby ušlechtilým slibem, že nájemníky přes 70 let už nebude vyhazovat z bytů a nějak jim bude účtovat tzv. „zaplatitelné“ nájemné. Je přes to na západě mnoho rozčilování, bouří se demonstrace proti „šílenství“ stále stoupajících nájmů, tzv. levice to označuje za největší sociální problém dneška, navrhuje různé excesy, atd., zatímco co pravice si také mele své.

Zkrátka, už leta sleduji, že je mnoho oblastí, kde kapitalistický mýtus o neviditelné ruce trhu, která údajně vše vyřeší, vůbec nefunguje. Vlastně ta neviditelná ruka trhu nejlépe ještě tak funguje u zábavní elektroniky a podobných v podstatě zbytných produktů. Řada oblastí lidského života je podle mne limitována mnoha dalšími faktory, u zemědělské produkce je to rozlohou zemědělské půdy, u bydlení stále se zmenšujícími rozlohami disponibilních stavebních ploch, atd. Nikde v západní Evropě nestačí výstavba nájemných bytů potřebám, je to také často ventilované téma ve zpravodajství.

A jsou také jiné faktory, jako např. když všichni prodávají totéž (tak jakápak konkurence), a přitom se daný produkt musí(!) kupovat, což se projevuje např. u benzínu a léků. A tak čím více pump a lékáren, tím dražší zboží – do těchto procesů se hrne kdekdo, a kdekdo si chce omočit sosák.