Inspirace

Jak slastné a příjemné je překvapení od milujícího člověka, pokud i nám stále něco říká láska. Jeden krátký příběh, jak by se to MOHLO stát.

Hotel TOMMY Je večer a ona přichází domů unavena. Hledá chvíli v kabelce klíče od bytu: "Kam jsem si je jen... a sakra, někdy přes den se mi otevřela nová rtěnka. Hm... co já s tím udělám? Mám ještě tu šedou kabelku. Něco si k ní vezmu, tuhle musím vyprat a než mi uschne... do rána to nebude. A, tady jsou, pod podšívkou, jak se tam... aha, dírka. Ach jo, další práce, kdy já to zašiju, před vypráním a nebo až uschne?" Mezitím odemyká dveře: "A prádelní koš je zase plný, kam já to pověsím, když venku pořád prší?" Otevírá dveře a leknutím se až zajíkne. "Hoří!" Cítí jak se jí úplně zastavilo srdce. "Ne, nehoří, to jsou jen svíčky. Tolik svíček? Kde se tu a proč..., co si to zase vymyslel? Ale je to hezké." Přezuje se, pověsí kabát a jde podél světýlek. Ty ji dovedou do koupelny, kde je napuštěná vana horké vody s bylinkovou solí a okolo další čajové svíčky. "Ach, tady to tak krásně voní. Kde vlastně je, že ho není ani slyšet?" Rychle ze sebe shází oblečení, zběžně se osprchuje a už se pomalu slastně noří do horké koupele. Ještě jí hlavou problikne několik myšlenek na práci, kabelku, čekající prádlo a domácí práce které asi nikdo dnes neudělá..., ale ty jsou pomalu vytlačeny příjemným, uvolňujícím pocitem lázně. Po necelých dvaceti minutách se cítí opravdu skvěle. Ještě by zůstala, ale voda začíná nepříjemně chladnout. S lítostí vytahuje špunt a sprchuje se. Teď si teprve všimne krásného nového župánku pověšeného z boku na skříni. Vezme ho do ruky: "Je jak pápěří, krásně průsvitný, ale ne průhledný. Moc se mi líbí jak pod ním je všechno tušit ale ne vidět, jen drobet, v náznaku." Obléká si ho a chvíli se prohlíží v zrcadle při světle svíček a obdivuje, jak látka nádherně obtéká a hladí ji po celém těle. Vychází z koupelny a zase se pomalu vkrádají do její mysli věci okolo práce. "Kabel..." Co to? svíčky někdo přesunul. Teď míří do ložnice... "... i ty jeden, copak asi odemne chceš?" Na její tváři se usadil trochu šibalský úsměv. Pomalu se jejím zrakům otevírá pohled do ložnice. "Nebesa, on nám přidělal nad postel nebesa. To je nádhera, kdy to všechno stihnul? Jsou zatažená a co to je na podlaze...? srdce ze svíček a uprostřed jedna růže..., proč je u postele několik okvětních lístků?" Za závěsy rozprostřenými kolem postele bylo ticho. Vztáhla ruku a dotkla se jich. "Jsou ze stejného materiálu jako můj župánek..." Pomalu je rozhrnula a na jemném smetanovém povlečení uviděla okvětní plátky růží vysypané do dvou slov. Se slzami v očích četla nápis, který ji říkal vše co žena potřebuje k životu, ke štěstí s blízkým člověkem. Hlásala do světa tu krásnou zprávu, tu radost ze soužití dvou lidí: "Miluji tě." Tu ucítila za sebou něčí přítomnost a v ten samý okamžik ji něžně ovinuly silné paže a jemně ji přitiskly k mohutné hrudi. Na pravém uchu ucítila závan dechu a uslyšela jemný hlas po kterém ji naskočila husí kůže po celém těle, ztvrdly bradavky a celá se rozechvěla vzrušením: "Vše nejlepší k výročí, lásko."