Zrůdnost komunisty Štěpána

Občas se, stejně  jako v případě Mnichova, diskutuje o tom zda jsme se měli v srpnu 68  bránit, postavit se agresi SSSR, respektive vojsk Varšavské smlouvy…

Dnes už jen pro pobavení vzpomínám, že jsem to srpnové  ráno taky chvíli  postával před Štefanikovými kasárnami a spolu s několika dalšími mladíčky se domáhal vydání zbraní…

Už tehdy mi bylo   jasný, že se to nedá vyhrát, že to nemůže skončit jinak, než v v padesátémšestém  v Budapešti – tedy masakrem, ale pošlapané city, čest a racionalita vždy spolu  neladí…

Možná proto se zájmem čtu nejrůznější úvahy, poslouchám diskuse  o charakteru národa, o těch našich  sklonech k  lokajství, k  nedůstojné vychytralosti, zbabělosti…

Nepohoršují mě ty kritické pohledy,dokonce  ani některé   ostřejší  výrazy, tu a tam i přikyvuju…

Až nyní mě doslova  vyděsil jeden takový poměrně nenápadný výrok věnovaným  těm srpnovým událostem:  „…    Československo znovu, stejně jako v jiných osudových chvílích, zachovalo jako velký srab a sráč…“

Vůbec nejde  o obsah té věty, ale výhradně  o autora, kterým je proslulý  komunista Miroslav Štěpán.

Naprosto nepřehlédnutelný posrpnový normalizátor, jeden z tehdejších nejvyšších, nejhorlivějších komunistických představitelů, posluhovačů okupantů…

Tak už dokonce i  takový  člověk nám dnes dává lekce z morálky a cti!

To jsme to tedy dopracovali! A taky - kde se jen v těch komunistech   taková zrůdná  zvrácenost bere?!