Zřejmě nedostudovanej retrívr...

Tak někdy před rokem jsem zahlédl  v zahradě  nedaleké  vilky  okouzlující štěně retrívra. Byla to láska na první pohled...

Už, už jsem se k němu hrnul, ale na poslední chvíli jsem na plotě zahlédl cedulku – prosbu, aby si kolemjdoucí, pokud možno, štěněte nevšímali, že je určeno k jakémusi speciálnímu  výcviku, který by častější  kontakt  s cizími lidmi komplikoval…  

Prosby respektuju více nežli zákazy  a  tak jsem   to tedy s  těžkým srdcem vzdal...

Až  včera jsem šel náhodou zase kolem. Na zahradě, s největší pravděpodobností, spořádaně  seděl ten nádhernej  - o rok starší retrívr a spolu s malou  černou kočičkou společně, spořádaně  sledovali  cvrkot kolem.

Když jsem se blížil k plotu, retrívr  rozvážně opustil svou kamarádku a se zjevně přátelskými záměry, bez přiblblého  štěkání, mi šel naproti. Protože mi to hlazení skrz plot moc nešlo od ruky, inteligentní pejsek se postavil na zadní  a s  hlavou přes plot, už   to mazlení  šlo mnohem lepší…

Tak nevím,  ale s tím super odborným výcvikem to tenkrát zřejmě  nevyšlo -  to by ten student  asi nepobíhal jen tak  po zahradě…

Ale stejně  těm jeho  majitelům patří velikánská poklona.  V každém případě se jim  podařilo   vychovat mimořádně  úžasnýho  přítele člověka - úplně zlatýho retrívra…    

Autor: Josef Havránek | neděle 17.5.2015 7:17 | karma článku: 33,24 | přečteno: 1362x