„Zlatý prciny!“

V poslední době, v souvislosti s politiky, často užívám výraz infantilní. Až teprve  včera  mi  konečně   došlo  jak moc těm dětičkám křivdím…

Když jsem si u zahrádky  mateřské  školky vyklepával  kamínek ze sandálu, k plotu  hned přiběhlo několik dětiček, které se okamžitě   začaly  svěřovat…

Jeden klouček  se  nadšeně  chlubil, že má doma psa, druhý, nikterak stresovaně,  zase  že psa zatím ještě nemá, protože je malej, ale až vyroste…

Ještě více mě  svou otevřeností překvapila holčička sdělením, že se dneska počůrala, ale už je zase prý všechno v pořádku. Další dvě holčičky se kupodivu neposmívaly, jen s jistou dávkou hrdosti konstatovaly, že  tedy  ony se  dneska ale  vůbec nepočůraly…

Jak milé!

Kdyby za tím plotem byli politici, nejspíše bych poslouchal jen samé   chvástání -  že oni  mají doma velká psiska, nebo si  jiní zase hořce stěžovali  na poměry, že  jsou u nás pořád ještě lidé, kteří si psa nemohou dovolit, ale až oni se dostanou k moci…

K tomu, že  se  někdo z politiků počůral, či dokonce posral, by se  rozhodně  nikdo z nich  dobrovolně  nepřiznal, zato by  se  nepochybně dlouze vyprávělo o počůraných a posraných politicích opačných politických směrů!

Moc se omlouvám, že až teprve včera mi došlo, jak moc těm nevinným dětičkám křivdím, když je přirovnávám k těm Pirátům.