Zlatý jiřičky!

Již  dříve  zmíněným  šmírováním   jiřiček, které si tak statečně postavili hnízdo nad mým oknem si jen znovu potvrzuju, tu   zvrácenost panující lidské   civilizace,  opřené    o dotace  a  spousty  nejrůznějších dávek….

U  jiřiček  ten  jejich  život  pořád ještě nepostrádá logiku. Pořídí si kvartýr, vysedí mladé,  svědomitě  se o ně starají, dokud nejsou soběstační. Potom je  rodiče  nemilosrdně  vykopnou   do světa a   makají na další generaci…

Mezi  pravidelnými  dodávkami  potravy  přičinlivých  rodičů,  na mne,už nějaký čas,  z hnízda čumí dvě mláďátka, Jedno  nebezpečně  aktivní -  pořád o sobě dává vědět  a  nebezpečně  se vyklání.  To druhé mi přijde takové zasmušilejší. V krmení  bývá  pravidelně  na druhém místě a tváří se,  jako by si také  ve wikipedii  přečetlo, že ten dosavadní  komfort nebude trvat věčně, že ho  rodiče  už brzy   z hnízda  vypakujou.

Tahle    ptačí  pravidla  působí  neúprosně, ale na rozdíl od těch stávajících lidských, alespoň  nepostrádají jasnou  logiku -   naději na přežití….