Připouštím, že mi udělalo radůstku, když jsem se pod jedním zdejším blogem, který se otíral o ČT, v diskusi dočetl, že patřičně nejásající autor, jaksi zhavránkovatěl…
Nejsem žádnej slavomam, ale těší mě, že jsem se, pro některé spoluobčany, stal jedním z konkrétních představitelů odporu proti nestydatým, českým veřejnoprávním médiím.
Někomu to věčné remcání přijde směšné, k popukání. Docela tomu rozumím. Ano, tyhle, z gruntu veselé ovce, považují za profesionalitu – vyváženost, když k těm tunám propagandy, příslušní posluhující redaktoři, milostivě přihodí deset deka zkaženého Vyvadila…
Ostatně, ještě jsem úplně nezapomněl, jak se lidé téhle intelektuální úrovně – nad věcí, zdravě posmívali, když jsem za komunistů pravidelně poslouchal Hlas Ameriky a ničil si sluch poslechem rušené Svobodné Evropy….
Možná někoho ještě rozesměju tvrzením, že mi současný stav českých médií vadí podstatně více, nežli tomu bylo kdysi před Listopadem.
Jde v zásadě o to, že v socialistickém Československu, s tím pábením státní televize, rozhlasu a novin, každý rozumný člověk zcela samozřejmě počítal, za ta léta si na to zvykl…
Dnes jsem z těch českých médií mnohem rozčílenější. Nikoliv snad , že by řádově lhaly více než kdysi – k novinařině už tak nějak to prostituování patří, ale především proto, že jsme propásli obrovskou šanci…
