Ze života kontrarevolucionáře Riedlbaucha

V neděli večer mohli diváci ČT  sledovat  televizní glosu věnovanou statečnému  Václavu  Riedlbauchovi - člověku, který se  před dvaceti lety  -  vlastním tělem pokoušel  zastavit   sametovou revoluci...  

Pořad 168 hodin však zase  neotevřel  nějakou zbrusu novou,  senzační kauzu   - o tom, že se  v těch listopadových dnech roku 1989 oddaný straník  Riedlbauch, jako jeden z členů vedení,  nejrůznějšími výhružkami a obstrukcemi snažil  zabránit  osazenstvu Národního divadla vyjádřit solidaritu s protestujícími studenty, je známo už delší dobu. V těchto dnech, před nadcházejícím dvacátým  výročím, však tento  příběh stávajícího ministra kultury ČR dostává    novou dimenzi - stává se jaksi přímo symbolickým.

Je svědectvím o tom, jak klikatou, ale v podstatě  okružní trasu jsme za těch dvacet let vlastně  ušli.  Názorně dokazuje, až  kam nás zavedl ten pragmatismus idealisty  Havla - státníka, až k jakým koncům nás  vedla  ta  mesaliance OF s  komunistou Čalfou.

Koho by dnes ještě mohlo překvapit, že  zapálený komunista, až do poslední chvíle věrný služebník strany,  se po dvaceti letech - prostřednictvím   ČSSD  -  stal ministrem vlády  vedené  zase jiným bývalým komunistou - Fischerem, na kterém se tentokrát vzácně  shodli představitelé všech  relevantních politických stran v zemi?!

Jistě i další, nejmenovaní pánové a dámy s pohnutými osudy, nepochybně  neopomenou  toho 17. listopadu ukázat se  u  nějakého toho pomníčku - zapálit svíčku, položit věnec.

S tím blížícím se  kulatým výročím 17. listopadu 1989 je  tedy rozhodně o čem přemýšlet!