Zdejším rusofobům: Fandi, ale zůstaň člověkem!

Už jsem se několikrát omlouval, že ač  jsem  v osmašedesátém tak   těžce  prožíval  sovětskou  agresi, „nedokážu“ až do konce života žít v nenávisti k tehdejším   okupantům. Jen v sobě živit  tu zlobu…

Nenávist mi  vydržela  takových 10 – 15 let. Když se člověk spálí o rozpálenou plotnu, dlouho si to pamatuje, dává si potom  bacha,  ovšem  jaksi dost dobře nejde, aby na ní, zásadově,  přestal navždy vařit, ale asi existují trefnější příměry....

Řekl bych, že nějak podobně se  to  týká rovněž toho  našeho soužití s Němci,  s Rusy  -  se  sousedy, s kterými nemáme dobré  zkušenosti.

Možná bych nebyl až tak kategorický, ale v tom názoru mě utvrzují  i ty současné, relativně   vstřícné  postoje Maďarska  k Rusku, k Putinovi.

Vždy jsem Maďary obdivoval, jak se v padesátémšestém, statečně bránili ruským tankům. V těch beznadějných bojích jich tehdy padlo tisíce. To bylo opravdové, nezapomenutelné  hrdinství!

Dnes  v Maďarsku vládne pravicová vláda, s podporou  podstatné  části veřejnosti, tedy žádní kadárovci  -  bývalí agenti Moskvy.

Maďaři, kteří si toho s bývalým SSSR „užili“  tak stokrát víc, nežli my, se přesto nyní chovají k Rusku  pragmaticky, racionálně  nechávají být stranou staré křivdy. Obávám se, že, s mozkem v hlavě, to ani jinak nejde!  

Pro   ty naše hysterické  rusofoby  přesně sedí  známé   plakátové výzvy  ze  sportovních stadionů   – Fandi, ale zůstaň člověkem!