Zbrusu nové vánoční tradice obyčejného českého důchodce

Letos   jsou  už  téhle mé  nové  vánoční  tradici  tři roky. Spustilo  se  to samovolně  v roce 2016,  kdy jsem se vracel  z předvánočních nákupů v   Německu…

Tak vášnivě  jsem  se ve vlaku  zapovídal, že  jsem v přestupní stanici  jen tak  tak  stačil vystoupit. Až  na  peroně,  s dvěma  taškama  v ruce,  mi  došlo, že mi právě ujíždí batoh  plný dárečků a vybraných  lahůdek.

Sice mě  po chvíli  napadlo, co bych asi mohl pro záchranu udělat,  ale po všech podobných  mizerných zkušenostech, jsem moudře   rezignoval -  nežli zase  zbytečně  ztrácet  čas a nervy, dělat si marné naděje,  dal jsem se raději  do počítání. Tratil jsem   něco  kolem  deseti tisíc.

Loni,  při  tradičním předvánočním  úklidu, kdy jsem, jako obvykle   šikovnost nahrazoval zápalem a  razancí, se mi  při mytí oken  podařilo  shodit televizi. Obrazovka  sice  pořád svítila, ale  všude  samý černý čáry. Televize byla čerstvá -  ještě v záruce, takže jsem to zkusil reklamovat. Mladému, slušnému  technikovi  jsem ale   nechtěl trapně lhát, ono by to patrně ani neprošlo, a tak jsem  na přímou otázku   tu havárii zaviněnou vlastní blbostí  přiznal.

Sice jsem  nesportovně  nadhodil, jestli by to snad  nějak nešlo  zařídit, ale nešlo. Výměna obrazovky mě přišla na osm  tisíc.

Ještě  pořád se  dokážu z chyb a  omylů  poučit. Letos   jsem  dárečky  z Německa dovezl v pořádku a při mytí oken jsem se také krotil. Jen mě, z ničeho nic  začal  bolet zub. Paní  doktorka  objevila, že je  načatý i jeho soused a další mrzáček s krounkou  vedle prý už  také  za nic nestojí, takže, v čase adventu  z toho byl    můstek  za cca  sedm tisíc…

Ještě jsem  ani  nepřežil  letošní  Štědrý den, ale už  teď s obavami zase   myslím na příští Vánoce.. Některé tyhle  vánoční  tradice fakticky nemusím!

Na těch několik nadcházejících svátečních dní  se  v zájmu světového míru a pohody  raději odmlčím.

Šťastné, klidné prožití svátků lidem dobré vůle.