Zavaž mi boty, debile!

„Tatínek se snaží holčičce zapnout bundu, ale nejde mu to. "Co děláš, ty seš ale blbej!" opáčí mu dívenka…“

Takto  popisuje novinářka Veronika Jonášová autentický rozhovor odposlechnutý v šatně jedné německé školky, prý nic  mimořádného…

Ani se mi tomu nechce věřit, trochu  podezírám autorku z přehánění a to  mám  přitom jednu takovou dost  podobnou osobní zkušenost . Snad nevadí, že už je tak příšerně stará…

Spolu se známým z letní  studentské brigády,  jsme se drze  vnutili do jedné západoberlínské - studentské  rodiny, abychom mohli v televizi sledovat  přistání Američanů na Měsíci.

To co jsme s kolegou  Petrem zprvu  považovali za nikterak atraktivní předkrm, se ukázalo jako kompletní večeře. Naštěstí nám nechutnala -  byla  zřejmě velice zdravá. Zajímavý byl snad jen borůvkový kokteil…

U stolu seděl i cca čtyřletý synáček hostitelů. Petr považoval za společensky vhodné se  capartovi věnovat - vyloženě se  pitvořil. Bylo to samé ťuťu, ňuňu – prostě hrozný! Kloučkovi to evidentně nesedělo, ale to, že z ničeho nic, na poctivě se snažícího kolegu vychrstne  sklenici   borůvkového nektaru, se opravdu čekat nedalo.

Všichni  jsme se tím velice bavili, dokonce to předstíral i Petr. U mne to snad nebylo ani tak  z obyčejné škodolibosti, ale nikdy jsem nesnášel pokrytce, přišlo mi  to jako  spravedlivý trest…

Zatímco se hostitelka snažila kolegu trochu očistit, (ale znáte to – borůvky!) tatínek, skvěle se bavícímu klukovi vysvětloval, že tohle by snad ani dělat  neměl a nám zase, že kluka vychovávají liberálně, rozhodně na něj nezvyšují hlas a tělesné tresty nepřipadají vůbec v úvahu.

Po nějakém čase, přes mou zoufalou znalost němčiny,  se mi  i tak podařilo  s  rodiči pořádně pohádat, byl jsem úplně vedle z těch jejich vřelých  sympatií  k Fidelovi, Che Guevarovi, tou jejich načichlostí komunismem. Nehezky jsem jim popřál, aby si ho jednou  užili na vlastní kůži a uraženě jsem raději odkráčel  hrát s tím jejich malým vyvrhelem do jiného  pokoje. Chvíli jsme tam mastili  něco jako pexeso, ale když pořád  prohrával, začal po mně  házet karty  a padla taky facka. Hned jsem mu ji vrátil a ještě jednu navrch. Moc ho to bavilo!

Horší bylo, že se potom, nevím proč,  začal svlíkat -   nahej běhat po pokoji a z okna na ulici vyhazovat tričko, trenýrky. Napadlo mě, zda bych za jistých okolností také  nemohl být obviněn z pedofilie. Nevím, jak bych to případné  přistižení s nahým klukem vysvětloval česky, natož pak německy! Raději  jsem se  kvapně rozloučil a  přišel   tak o to slavné  dobytí Měsíce.

Ne, tahle liberální výchova dětí, ve mně, dokonce  i po těch dlouhých letech, pořád ještě vzbuzuje panickou  hrůzu!