Zase Tomáš Halík

Na rozdíl od Václava Klause si netroufnu soudit zda Halíka od Koniáše opravdu nedělí nic jiného, než jen ty tři století, ale i tak z něj mám trochu vítr.

Koniáše znám tak akorát z té  strašidelné  verze Aloise Jiráska a Halíka zase jen z několika málo televizních diskusí. Je ovšem fakt, že kněze si představuju  jinak - rozhodně tedy podstatně méně potměšilého a agresivního. Kdybych ho měl obsadit do nějaké filmové role - naprosto přesně mi pasuje  Mefistofeles…

Zdání ovšem často klame, vůbec není vyloučeno, že panu Halíkovi křivdím, ale pořád nějak nemohu zapomenout na jednu  z těch zmíněných televizních diskusí, kdy se někdy v polovině devadesátých let tak ošklivě střetl s herečkou Helenou Růžičkovou.

Tenkrát se ještě s komunisty tolik nekamarádilo a tak ochota populární herečky kandidovat za komunisty - tuším, že do Senátu - tehdy vyvolala velký rozruch.

Také jsem nad tím rozhodnutím Heleny Růžičkové znechuceně kroutil hlavou a těšil se jak ji to ten Halík nandá…

Už mi unikají  detaily, ale Růžičková byla v té politické rozpravě, podle očekávání dost nemožná, rozhodně se ji nepodařilo tu svou kandidaturu v rudém dresu slušně vysvětlit.

Přesto, mnohem negativnější dojem ve mně tehdy vyvolal ten nepochybně vzdělaný, brilantní diskutér Tomáš Halík. Ty jeho argumenty byly docela v pořádku, ale šokovala mě ta nekontrolovaná zloba, zjevné nepřátelství, které z něj i přes tu obrazovku čišelo.

Jak známo, Helena Růžičková se nakonec tou  senátorkou naštěstí nestala -  ačkoliv  horší, než třeba taková Gajdůšková  by asi nebyla! Podle těch současných dějů - stále ostřejších konfliktů, mi taky přijde, že za ty roky  se ani ten Tomáš Halík nestal o nic víc vstřícnějším, chápavějším člověkem - knězem…

Škoda!